Divadelní slavnosti dolní ohňostroj

Klatovsko – Konec června  bude v Klatovech patřit ochotnickému divadlu.  Už potřetí se tam uskuteční o víkendu 20. až 22. června Divadelní slavnosti.
„Tyto slavnosti jsou ve městě novodobou akcí, která si získává oblibu veřejnosti i účinkujících.  Pozvali jsme k vystoupení soubory z Klatov a nejbližšího okolí. Hrát se bude na dvou scénách, a to na nádvoří jezuitské koleje a na klatovské Hůrce,“ popisuje slavnosti a místa jejich konání ředitelka Městského kulturního střediska v Klatovech Věra Schmidová.
Na diváky čeká bohatá podívaná. „Vše odstartuje v pátek 20. června v 18 hodin na nádvoří jezuitské koleje potřeštěnou komedií Blázinec v našem hotelu, kterou zahraje ochotnický spolek Buřina Příchovice. Od 19.30 bude  následovat Krvavá řež o hrádek Lacembok v nastudování Šermdivadla Clatonia Klatovy. Od 20 hodin bude na programu Sluha dvou pánů ochotnického spolku SDH Břežany,“ zve ředitelka.
V sobotu se vše přesune na klatovskou Hůrku, kde  ve 14  hodin zahraje  loutkový soubor Dolany pohádku Jak vyhnat nudu za vrátka. Následovat bude od 15 hodin divadelní představení Lakomá Barka divadelníků ze Soustova. Od 18 hodin zahrají ochotníci z Nýrska Příběh Elišky a Jindřicha a vše zakončí od 20 hodin taneční zábava.
„V neděli se bude pokračovat na nádvoří jezuitské koleje  v 10 hodin loutkovým představením O Budulínkovi loutkového souboru Brouček Klatovy, v 11 hodin pak loutkový soubor Sušice uvede pohádku Kašpárek v zajetí. Ve 13 hodin přijedou ochotníci ze spolku Kolár Strašín s představením Za scénou a slavnosti zakončí Dívčí válka v nastudování ochotnického spolku Schody Sušice,“ dodala Schmidová. 
Ludvík Pouza

20. - 22. 6. 2014 /pátek – neděle/

KLATOVSKÉ DIVADELNÍ SLAVNOSTI 2014

               III. ročník přehlídky amatérských divadelních spolků a společností na nádvoří

               jezuitské koleje pod Černou věží a 21. 6. na klatovské Hůrce pořádá MěKS Klatovy

               a Klub přátel Klatovska.

              20. 6. 2014 nádvoří jezuitské koleje:

                        18:00 hod. „Blázinec v našem hotelu“ - DS Buřina Příchovice 

                        19:30 hod. „Krvavá řež o hrádek Lacenbok“ – Šermdivadlo Clatonia

                        20:00 hod. „Sluha dvou pánů“ -  OS Břežany

                        22:30 hod. „Ohnivá show a malý ohňostroj“

              21. 6. 2014 klatovská Hůrka:

                        14:00 hod. „Jak vyhnat nudu za vrátka“ – Loutkové divadlo Dolany

                        16:00 hod. „Lakomá Barka“ – DS Soustov

                        18:00 hod. „Jó, není to jednoduché“ – DS Bolešiny

                        20:00 hod. „DUO UFO“ – zahraje k tanci a poslechu

              22. 6. 2014 nádvoří jezuitské koleje:

                        10:00 hod. „O Budulínkovi“ – Loutkové divadlo Brouček

                        11:00 hod. „ Kašpárek v zajetí“ – Loutkové divadlo Sušice

                        13:00 hod. „Za scénou“ – DS Strašín

                        16:00 hod. „Dívčí válka“ – DS Sušice

               V průběhu slavností občerstvení zajištěno.

Jak dopadl Radnický dráček 2014

XXI. zpč. oblastní přehlídky činoherních souborů hrajících pro děti

RADNICKÝ DRÁČEK 2014

Místo konání:  Kulturní dům „U růže“ v Radnicích

Datum konání: 10. – 11. května 2014

Vyhlašovatel: Zpč. Svaz českých divadelních ochotníků Plzeň

Pořadatelé: Spolek divadelních ochotníků v Radnicích a  Svaz českých divadelních ochotníků, zpč. oblastní předsednictvo v Plzni

Odborná porota:  Jaroslav Kodeš, režisér, Praha - předseda,    Eva Kodešová, herečka, pedagožka, Rakovník, František Hromada, režisér, Mariánské Lázně

Tajemnice poroty:   Hana Šiková, tajemnice zpč. SČDO

Čestné uznání:

Petře Bartičkové za herecký výkon v roli Straky v inscenaci Příběhy z peří Divadelního spolku Jezírko Plzeň

Michalu Stonovi za scénář inscenace Pan Žabák aneb Za dobrodružstvím Teátru Vaštar Nezdice

Cena

Michalu Nechutnému za herecký výkon v inscenaci Ovčí pohádka Divadla M + M Hranice

Haně Popové za herecký výkon v roli Babičky v pohádce Karkulky Podividla ažažAš

Milanu Střečkovi za herecký výkon v roli Vlka v pohádce Karkulky Podividla ažažAš

Veronice Kurcové za scénář a realizaci divadelně vzdělávacího pásma Jak ulovit zvíře Divadla Meluzína Plzeň

Petrovi Vojkůvkovi za scénář pohádky Karkulky Podividla ažažAš

Kateřině Mikanové za scénář inscenace Ovčí pohádka Divadla M + M Hranice

Pavlíně Ratajské za realizaci kostýmů k inscenaci Vlasatice Divadelního studia D 3 Karlovy Vary

M + M Hranice za čistotu žánru pouličního divadla v inscenaci Ovčí pohádka

Hlavní cena za inscenaci Radnický dráček

Podividlu ažažAš za inscenaci Petra Vojkůvky Karkulky

Na národní přehlídku POPELKA RAKOVNÍK 2014

byla doporučena inscenace Petra Vojkůvky: Karkulky Podividla ažažAš.                        

Zpč. oblastní přehlídka se uskutečnila za finanční spoluúčasti Ministerstva kultury ČR, Plzeňského kraje a Města Radnice.

Ochotníci natočí českou pohádku

Klatovsko – Princ a princezna, král, čert, lakotný hostinský, ale i další tradiční postavy nebudou chybět ve výpravné filmové pohádce, kterou na začátku července začnou natáčet ochotníci z Klatovska.
„Chceme si vyzkoušet vše co k filmařině patří, a to od scénáře, hledání lokací pro natáčení, castingy, obsazování rolí, kameru, hudbu, produkci, ale i shánění peněz  – prostě všechny filmařské obory, a tak jsme se rozhodli, že si natočíme opravdový film. Napsal jsem tedy námět a scénář, a nyní už zhruba tři čtyři měsíce aktivně pracujeme na všech přípravách k natáčení.  Do některých dramatických pasáží scénáře přispěl i Tomáš Javorský z Klatov,“ říká jeden z iniciátorů projektu, autor scénáře a režisér Jindřich Gregora (na snímku).
„Já jsem dosud  režíroval  nanejvýše divadlo, film mne ale velmi láká a hlavně, mojí kamarádkou je  Eliška Luňáčková, která  studovala produkci, a tak to všechno dáváme do hromady,“ pokračuje ochotník.
Natáčet by se mělo hned na začátku července a podle režiséra by vše mělo být „v kufru“ do čtrnácti natáčecích dnů. Pohádka bude dlouhá zhruba 90 minut.
„Nepůjde ale rozhodně o žádný amatérský film natáčený na nějakou video kamerku. Jsme na ochotníky poměrně slušně vybaveni technikou, kterou využijeme právě pro natáčení. Naštěstí budeme úzce spolupracovat i s klatovskou televizi FILMpro.  Ale vše bude v naší režii, a to od shánění peněz po natáčení až do  konečného střihu. Už v tuto chvíli je v projektu „namočeno“ téměř sto tisíc korun. Rozhodně ale pohádka nebude stát miliony jako ty v televizi.  Zatím nám mnohde, kde chceme natáčet, vycházejí lidé vstříc a naši herci nepožadují žádné tučné honoráře,“ směje se Gregora.  V pohádce, která má pracovní název O kouzelném jablku, si zahrají hlavní a epizodní role především ochotníci ze souborů Rynek Újezd, Za Oponou Klatovy, Buřina Příchovice a další. Ve vedlejších a komparzních rolích pak  kamarádi a dobrovolníci z Klatovska. Využijí  i lidí v místech, kde budou filmovat. Hudbu k filmu skládá Jan Aschenbrenner, kameru bude mít na starosti Tomáš Vachuda.  Kostýmy připravuje Jaroslava Denková z Klatov  a zvuk bude v režii Miroslava Trávníčka.
Filmaři v těchto dnech vybírají lokace pro svá natáčení. „Natáčet budeme v interiérech Starého Czernínského zámku v Chudenicích, okouzlil nás také zámek v Žinkovech, ale i hrad a zámek v  Horšovském Týně, starodávný mlýn u Sýkorů v blízkosti  Újezda a hrádek Březina u Rokycan, krčma U Meluzíny v Domažlicích a další místa. Film by měl být uváděn v kinech všude tam, kde se bude natáčet, a slíbeno máme, že bude promítnut i na Mezinárodním festivalu dětského filmu v Horšovském Týně. Uvidí ho ale i diváci televize FILMpro a podobně,“ dodal Gregora.

Ludvík Pouza/ Klatovský deník

Děda vyváděl kousky, o kterých se vypráví dodnes

Klatovský deník: 10. dubna 2014, autor Ludvík Pouza
 

O historii Žihobeckého divadla

Tuto část historie zaznamenali na památku Tomáše Kresla a Adolfa Pintíře jejich potomci

Hlavním zakladatelem spolku byl pan ředitel František Procházka (viz. pamětní deska na žihobeckém zámku). Slavnostní zahajovací představení se odehrálo v pondělí velikonoční dne 8. dubna 1901. Představení se jmenovalo České Amazonky aneb Ženská vojna, žertovná hra se zpěvy a tanci o 3 jednáních od J. K. Tyla, s hudbou sestavenou p. učitelem A. Klee v režii p. Pekárka. Z dobového plakátu lze vyčíst i osoby a obsazení. Mezi herci je řada typických a tradičních rodinných příjmení ze žihobec. Například: Dlouhá, Kojzar, Nová, Sporka, Vaněk, Veselý, Železný a další.
Pro zajímavost - začátek představení v 19:30, ceny sedadel 60 haléřů v 1. a 2. řadě, v ostatních 40 haléřů, k stání 20 haléřů. Předprodej lístků v obchodě p. Josefa Železného. Obleky Amazonkám dodal Divadelní závod J. Kellera v Praze, plakáty vytiskl p. Aleš Janský v Sušici.
Činnost spolku pokračovala v dalších letech, což dokumentují plakáty a fotografie, uložené na Obecním úřadě v Žihobcích. Dozvíme se zde například, že 1. 4. 1906 se představení Písmákova dcera hrálo na nově zřízeném jevišti v zámeckém sále, který spolku půjčil J. Excel, pan hrabě z Lambergů, zatímco dřívější představení se hrála v místních hostincích.
Na památku 10. výročí spolkové činnosti se hrálo představení hry Závěť, před nímž byl přednesen projev napsaný hercem Národního divadla K. Želenským.
Je zřejmé, že nejčastěji se hrálo na Vánoce a Velikonoce, ale i jiné významné svátky, například 4. 7. 1920 se na Husův večer hrála hra od J. F. Karase - Kostnické plameny.
Dále 1. 4. 1923 ochotníci sehráli Jiráskovu Lucernu a čistý výnos byl předán ve prospěch zdehjšího Sokola.
Výběr námětů byl pestrý, za zmínku stojí hra Hojička z lesa podle E. Krásnohorské, kterou 15. 6. 1924 sehráli žáci měšťanské školy. Zde vystupuje Odolenka - princezna z lesa, což poukazuje i na regionální zaměření.
V tehdejší době byly v okolí další ochotnické spolky, které si hrály navzájem pohostinská představení. Bylo běžné, že za divadlem lidé chodili několik kilometrů pěšky.
K 25. výročí založení spolku naši předkové uvedli hru J. K. Tyla Paní Marjánka, matka pluku. K 8. výročí národní samostatnosti 28. 10. 1926 uvedli hru Na polském zámku, jejíž děj se odehrává za 1. světové války v Haliči.
Další aktivitou ochotnického spolku bylo organizování maškarních plesů v hostinci "U Kojzarů" se smyšsovou hudbou, na něž zvali malými barevnými pozvánkami s výjevy roztodivných masek.
V březnu 1927 na oslavu narozenin pana prezidenta T. G. Masaryka zahráli ochotníci hru Chudý písničkář. V tomto roce hráli divadelníci velice často - doma i v okolí. Roku 1928 oslavili narozeniny pana prezidenta Masaryka známou hrou L. Stroupežnického Zvíkovský rarášek, pro děti sehráli Perníkovou chaloupku a dalším počinem byla slavná hra A. Jiráska Vojnarka.
Následovaly další hry, na plakátech se někdy začíná objevovat také jméno režiséra, jako například V. Trávníček nebo J. Bureš. Zdůrazněno je i to, že se hraje ve vlastní divadelní budově (původně skleník v zámeckém parku).
Desetiletí trvání Československé republiky oslavili už 14. 10. v Žihobcích hrou Kde domov můj? a 28. 10. se zúčastnili slavnostního průvodu k "lípě svobody" a pomníku padlých.
Roku 1929 uvedl spolek filmovou hru exotické lásky Maharadžův miláček, která se částečně odehrává v Indii. Obleky a výprava do této hry byla od firmy "Thália Praha".
V roce 1930 hráli k uctění památky A. Jirásk hru Psohlavci. 4. 5. 1930 proběhla "Slavnost kladení základního kamene" přístavby divadelní budovy a 5. 10. 1930 "Slavnost třicetiletého trvání spolku" spolu s otevřením nově přistavěné divadelní budovy.
Pravidelně probíhaly valné hromady spolku, kde se hodnotila a plánovala jeho činnost.
V dalších letech je podle plakátů patrné, že se lidé rádi bavili i poučili, aktivitu spolku obohatilo pořádání májových a josefských zábav a mikulášské nadílky s divadelním programem. Na repertoáru se objevovaly i hry tehdy uváděné například v některých pražských divadlech či v rozhlasu. Mezi režiséry se ve třicátých letech objevují s různou frekvencí T. Kresl (objevuje se na plakátech v letech 1935 - 1953), V. Olič, K. Orlt, později ve čtyřicátých i E. Paroubek, B. Vyleta, F. Tomek, J. Nový, J. Vaněk, F. Cais, K. Kovařík a další. V roce 1934 byl v divadle dokonce i "Koncert moderní hudby". Svou hudební zdatnost ochotníci ukázali například uvedením známé české operety Románek z české vesničky roku 1935.
Činnost spolku neustala ani za protektorátu, ani za 2. světové války. Například v květnu 1939 hráli hru L. Stroupežnického Naši furianti nejen v kostýmech, ale část herců, zejména děvčat, byla v národních krojích. Z plakátu - Motto: České divadlo bylo kdysi prostředkem národního probuzení a zůstane i dnes velkou příležitostí k udržení našeho národa.
V květnu 1940 hráli Strakonického dudáka od J. K. Tyla, kde účinkovalo přes 40 osob. Výpravnou hrou Královna Dagmar (dánská královna, dcera českého krále Přemysla Otakara I.) oslavil spolek 13. 4. 1941 čtyřicet let své existence.
V květnu 1941 hráli v divadelní budově spolku žáci obecné a měšťanské školy pohádku Zlatá husa.
Na Nový rok 1942 uvedl spolek Tyl veselohru F. F. Šamberka Jedenácté přikázání. A že se soubor nevyhýbal ani detektivnímu žánru dokládá uvedením hry Vrah jsem já 22. 11. 1942.
Mezi válečnými plakáty, které byly většinou psány na stroji, ja například i ten, jenž zve diváky na národní pohádku Sirotek, autora J. Kvapila, uváděnou 20. 3. 1943. V červnu 1943 mohli diváci v podání žihobeckých ochotníků shlédnout i veselohru U pokladny stál. V roce 1944 pak hráli 10. 4. hru Podvodnice z lásky.
Po válce hráli ochotníci dál hry s různými náměty, objevil se noví herci i režiséři, např. F. Peroutka, J. Jílek, A. Pintíř, F. Hejplík. V roce 1945 byla uvedena historická hra Stříbrná věž, dále například 21. 4. 1946 opereta Selská princezna od R. Piskáčka nebo 25. 5. 1947 národní divadelní hra se zpěvy Ta naše písnička česká. V neděli 29. 2. 1949 uvedli veselohru V. K. Klicpery Bělouši. O velikonocích 17.4.1949 sehráli hru Voják a následující rok 28. 5. 1950 hráli komedii Talár v městečku.
V padesátých letech stojí za zmínku jak hra A. Jiráska Kolébka (sehraná 27. 12. 1953), tak hra italského autora Carla Goldoniho Paní hostinská (Mirandolina - hráno 21. 11. 1954). Opět se na programu objevila Tylova Paličova dcera, uvedena 10. 4. 1955 v Žihobcích a pak v červnu pohostinsky v Žichovicích. V prosinci 1955 zahráli hru Honoré de Balzaca Evženie Grandetová, kterou poprvé režíruje žena - Anna Vaňková. Rok 1956 byl také ve znamení hostování okolních ochotnických souborů z Rabí, Kašperských hor i Hartmanic. Domácí pak zahráli v prosinci veselohru Pan radní si neví rady, v režii A. Fundové. V dubnu 1958 byla uvedena veselohra F. F. Šamberka Rodinná vojna.
V následujících letech se projevil nástup televizního vysílání, který všeobecně oslabil zájem o ochotnické divadlo. V Žihobcích se v té době objevili noví učitelé a učitelky, což se odrazilo uvedením podkrkonošské báchorky M. Kubátové Jak přišla basa do nebe, kterou režíroval tehdejší ředitel školy Otomar Doskočil. V květnu 1969 se hrála oblíbená veselohra Není zajíček, jako zajíček.
Divadelní spolek Tyl oslavil 11. 4. 1971 své 70. výročí stylově hrou J. K. Tyla Paličova dcera, kterou režíroval Adolf Pintíř. Zajímavostí je, že v roli Madlenky nyní vystoupila dcera někdejší Madlenčiny představitelky. V květnu následoval Slavnostní koncert a v srpnu pořádala obec Žihobce oslavu 50. výročí založení školy. Dne 21. 5. 1972 hráli zkušení ochotníci i mládež, opět pod režijním vedením A. Pintíře, veselohru F. F. Šamberka Palackého třída. Masky vytvořil F. Kůs ze Sušice. S tímto představením se hned v červnu zúčastnili krajské přehlídky vesnických a zemědělských divadelních souborů "Žlutické divadelní léto".
Ochotníci, v režii A. Pintíře, ještě uvedli v dubnu 1973 veselohru V. V. Štecha Třetí zvonění a v prosinci 1975 veselohru O. Zelenky Košilka. V dubnu režírovala paní Blažena Kukrechtová veselohru M. Švandrlíka Honorace z pastoušky. Plakát zvoucí na toto představení je poslední ve velké plakátové knize.
Mezi písemnostmi zaujme i vložená ozdobná pozvánka na Přednášku syna zakladatele spolku Tyl, prof. Františka Procházky, která se v divadlekonala 16. 11. 1979 na téma: Pošumavím minulého století, Kněžna Káča a historie Žihobec.
I když plakátová kniha neobsahuje kompletní kolekci plakátů všech divadelních představení spolku Tyl, je možné vysledovat některé historické souvislosti nebo rodové linie herců. Pamětníci si mohou připomenout hezké zážitky, spojené s divadlem také díky dochovaným fotografiím.

Zdroj internetové stránky Žihobeckého divadla

V Pohoří u Plánice mají domek, kde pobýval nemocný J. K. Tyl

Pohoří, Štipoklasy  –  Cyklistické a turistické trasy v okolí Plánice zavedou milovníky přírody a památek mimo jiné i k roubené chalupě č.p.19 v Pohoří, kde se dodnes říká „U Primasů“. Jen málokdo však ví, že právě tam se psaly i významné divadelní dějiny.  V roce 1856 tam při své cestě do Plzně krátce pobýval tehdy již vážně nemocný J.K.Tyl. V té době totiž do obce zajížděly různé kočovné divadelní společnosti se svými představeními.  O té chaloupce se mezi tamními  obyvateli vyprávějí doslova legendy. „Poblíž takzvané „Tylovny“ se pohybuji od mládí. Mnohokrát jsem v ní byla a jako mladé děvče  do ní koukala malými okénky. Ta chaloupka byla vždy krytá šindelem, uvnitř jsou dodnes kamna a pec se šikmou plochou k odpočinku a vedle stála  z jedné strany dlouhá lavice, a z druhé byl krb ve stěně. Nad pecí bývala tyč k věšení prádla a trámový strop. To je podle vyprávění pamětníků právě ta pec, na které tehdy ležel tuze nemocný Tyl,“ popisuje chaloupku a její vybavení obyvatelka Pohoří Emilie Tymlová.

Dnes je takzvaná „Tylovna“ v soukromém vlastnictví. Mezi obyvateli existují fotografie a vzpomínky na doby, kdy k chaloupce zajížděli známí herci a divadelní soubory, aby tu na Tyla zavzpomínali. „V roce 1957 byla na domě odhalena pamětní deska. Při té příležitosti v naší obci hrál divadelní spolek z Hodousic představení Paličova dcera. Ještě někdy v roce 1983 tu uspořádala tělovýchovná jednota Divadla J. K. Tyla Plzeň pod vedením tehdejšího člena činohry Josefa Nechutného  turistický pochod do Pohoří pod názvem Po stopách J. K. Tyla. Při té příležitosti zde byly toho dne sehrány ukázky z představení Tvrdohlavá žena. Tehdy tu hrál například herec Karel Kolesa, Zorka Kostková, Milan Rybák nebo Nella Dobrovská,“ pokračuje Tymlová.

Mnoho o dějinách nenápadné chaloupky je zapsáno i v kronice, kterou psával majitel domu.

Divadelní tradice

Divadelní představení různých souborů, které do Pohoří a okolí na konci 19. a na začátku 20. století zajížděly, utkvěla v tamních obyvatelích natolik, že sami začali z nedostatku kultury divadlo hrát. Mezi poslední z těch, co se divadlu tehdy věnovali, patří  dnes už osmdesátiletá Věra Šebestová ze Štipoklas.

„U nás divadlo hráli jak obyvatelé Štipoklas,  tak Pohoří. Hrálo se ale i v Myslívě a na dalších místech.  Divadlo jsem hrála v době, kdy mi bylo 15 až 25 let. To už ale mělo u nás velkou tradici. Vždycky na zimu  se dala dohromady parta nadšenců, co měli nějakou divadelní zkušenost z dřívějška, plus někdo mladší. Zkoušeli jsme především komedie. Vzpomínám si například na kusy Z našich mlýnů, Pantofel a kord, Třetí zvonění, Jedenácté přikázání, Vojnarka a další. Byla nás parta  –  já a  můj manžel, pan Havlík, Hruška, Stupka, Karel Hanzlík, Vojtěch Tyml z Pohoří a další. Divadla režíroval Oldřich Ptáček a učitelka Marie Hrušková, která také ráda malovala a psala,“ vzpomíná Šebestová.  Zkoušelo se například v hospodě ve Štipoklasech nebo v Pohoří. Čtené zkoušky se dělaly i po domácnostech herců. „To víte, tehdy nebyla televize a divadlo bylo pro nás zábavou,“ pokračuje herečka, která prý často hrávala i první milovnice.

„S manželem jsme moc často společně nehráli, asi jen jednou nebo dvakrát. Ale jednou nás diváci viděli společně na scéně asi dva měsíce před naší svatbou v představení, kde on mě nechá a já se  z toho měla jít utopit. Lidi v sále doslova plakaly smíchy, věděli o naší lásce i blížící se svatbě,“ pokračuje pamětnice.

Kulisy si tenkrát herci vyráběli sami. „Vždycky se něco přetřelo, přestavělo a hrálo se dál. Kostýmy se sbíraly po celé vesnici. Moc ráda na to vzpomínám. Vše skončilo příchodem televize a založením zemědělského družstva. Myslím, že divadelní tradice tady skončila někdy kolem 60. let 20. století.

Na divadlo  Věra Šebestová dodnes ráda vzpomíná. „Zažili jsme spousty legrace při zkouškách i při představeních. Jednou jsme zapomněli text, jindy jsme přeskočili i několik stránek a nápověda, kterou dělal Marcel Janko nám vždycky po představení říkal „Vy jste mi zase dali,“ když musel narychlo hledat text a pomáhat nám, vrátit se tam, kde jsme měli být.  V souboru byl i holič Karel Hanzlík. Ten nás  líčil a pomáhal splétat ženám copy a česat je. „Byla to prostě jiná doba. Dnes už jen málokdo z těch mladých ví, co všechno se dříve ve Štipoklasech a Pohoří dělo. Divadlo k naší kultuře prostě patřilo,“ dodala Šebestová. 

Klatovský deník, 19. 4. 2014, autor Ludvík Pouza

Svou divadelní vnučku plácal král komiků pantoflem

Věra Skálová–Selnerová v roce 2010. Autor: DENÍK/Jiří Šantora

Praha, Plzeň – „K angažmá mi pomohlo, že mě pochválila Adina Mandlová,“ vzpomíná Věra Skálová–Selnerová, poslední herecká pamětnice Divadla Vlasty Buriana.

Autor: Jiří Šantora, článek byl publikován v Plzeňském deníku,

5.5.2010

Do Dobřan na soutěž postoupily čtyři soubory z Klatovska

Sušice – Již podruhé se do Sušice sjely dětské dramatické kroužky základních škol a základních uměleckých škol z Klatovska na oblastní přehlídku dětského divadla.

Autor: Ludvík Pouza

V Kovčíně hledají staré loutkové divadlo

Kovčín – Ochotnické divadlo a loutkové divadlo byla doménou života obyvatel v  Kovčíně. Dnes už z této slávy zbylo jen několik divadelních plakátů a zažloutlých fotografií. Přitom se v obci divadlo hrávalo až do začátku šedesátých let 20. století.
„Vše se točilo kolem řídícího učitele  Václava Čtvrtníka a Marie Koželuhové. Ti byli hnacím ústrojím celého divadla. Vybírali  hry, navrhovali dekorace, režírovali. Bez nich se žádné divadlo neobešlo. A dokázali zbláznit lidi, kteří po své práci chodili na zkoušky a hráli,“ říká jedna z hereček a pamětnice Marie Fialová.
Ta si sama zahrála hned v několika představeních.
V Kovčíně se hrávalo v sále školy, kde bylo jeviště. Ochotnický spolek v obci působil při Osvětové besedě. Nejpilnější byl prý ale v padesátých letech. To se hrála Tvrdohlavá žena, Palackého třída, Kamarádi, Čarokrásná ševcová, Společný pokoj nebo Mlsáníčko. Nacvičovala se i Česká beseda.  Kulisy a kostýmy si herci v Kovčíně dělali sami. A jejich divadla prý byla opravdu vyhlášená. Soubor jezdil i po okolních obcích. Vedle ochotnického divadla se v obci hrávalo i divadlo loutkové. To údajně vyřezal sám řídící učitel Čtvrtník.
„Toto divadélko, které bylo na půdě naší školy, se i s plakáty a fotografiemi ztratilo. Nevíme kde je. Moc bychom byli rádi, kdyby se nám vrátilo. Je to přece jen kus naší historie. Pátráme po něm už několik let, ale bezvýsledně,“ říká starosta obce Ivan Tesař. V Kovčíně by byli za jakoukoliv fotografii, plakát, vzpomínku  nebo za zprávu, kde loutkové divadlo hledat, moc vděční. Chtěli by ho ukázat svým rodákům a společně s nimi na dávné doby zavzpomínat.

Ludvík Pouza / Klatovský deník

RÁDA JSEM V DIVADLE HRÁVALA JEŽIBABY A DIVOŽENKY

Horažďovice – Celý týden  10. - 16. 3. 2014 žilo město Horažďovice ochotnickým divadlem. Konala se tam v pořadí již 31. západočeská oblastní přehlídka ochotnického divadla. A mezi diváky a porotci nechyběli ani pamětníci, kteří se divadlu věnují řadu let. Patří mezi ně i Božena Saláková – herečka, režisérka a loutkářka z Horažďovic. Ta se divadlu věnuje už 67 let.

Porota bude letos "hvězdná"

LUDVÍK POUZA

Horažďovice – Týden plný divadla odstartoval včera večer v Horažďovicích. Koná se tam západočeská oblastní přehlídka amatérského divadla.
„Od pondělí do středy patří kulturní dům nesoutěžním představením. Ve čtvrtek pak od 20 hodin zahájíme letošní soutěžní klání,“ zve za organizátory Libuše Mužíková z Kulturního střediska Horažďovice. Letošní přehlídku zahájí ve čtvrtek ve 20 hodin  divadelní spolek Za Oponou při SDS Klatovy s komedií Trouba na večeři.
„Těšíme se do Horažďovic moc. Vystoupíme tam už potřetí. To, že zahajujeme letošní ročník, je pro nás velká čest a také velký závazek. Máme trému a dokonce se už objevují i katastrofální sny o přehlídce, tak uvidíme, jak to dopadne,“ nechal se slyšet režisér souboru Za Oponou Klatovy Tomáš Javorský.
Z domácích souborů se na přehlídce objeví i ochotnický spolek Schody Sušice. Ten přijede  do Horažďovic už potřetí. „Byli jsme tu s pohádkou S čerty nejsou žerty, pak s Trhákem a teď jedeme s komedií Čtyři vraždy stačí, drahoušku. I kdyby celá soutěž pro nás nedopadla nejlépe, stejně tam jedeme rádi, kvůli atmosféře, zkušenostem a divákům,“ uvedla vedoucí souboru Zuzana Navrátilová.
Na přehlídce se letos utká o postup na národní přehlídku devět souborů z celých západních Čech. Rozhodovat  bude odborná porota.
„Letošní porota zasedne ve složení  František Zborník, herec, režisér, pedagog,  dále Jaroslav Kodeš – rozhlasový a divadelní režisér – a Rudolf Felzmann, herec a režisér. Jde o opravdu fundovanou odbornou porotu, složenou ze znalců a dlouholetých divadelníků,“ informovala tajemnice přehlídky Hana Šiková.
„Budeme se snažit, aby naše porota byla objektivní a hlavně, naším cílem nebude soutěžní soubory odradit od hraní, ale poradit jim a povzbudit k další práci,“ uvedl  Zborník.

Mýtští čerti vyprodali tři představení

Mýto – Potlesk na otevřené scéně si užívali během víkendu herci ze souboru Josefa Kajetána Tyla v Mýtě na Rokycansku. A nikoliv jednou, ale hned třikrát. Nastudovali pohádkovou komedii Jana Drdy Hrátky s čertem a o představení byl obrovský zájem.
„Vyprodáno je nejen dnes večer, ale také dvakrát v sobotu,“ hlásil před páteční premiérou Václav Rainke,  který vystupuje v roli vysloužilého vojáka Martina Kabáta. 
„Chtěli jsme se s Drdou vytasit už na podzim při přehlídce ke 150. narozeninám souboru. Negativně ale zasáhlo onemocnění několika umělců, máme malé zpoždění. Snad se bude pohádka líbit,“  věřila režisérka Petra Jandová. Obavy byly zbytečné. Návštěvníci se v bývalém kině skvěle bavili a přijdou i na sklonku tohoto týdne nebo v polovině března. Také na tyto termíny se po lístcích jen zaprášilo! 

Rokycanský deník/ Havránek

Divadelní přehlídka bude rekordní. Chybět budou ale domácí herci

LUDVÍK POUZA

Horažďovice – Divadelní amatérské soubory z celých západních Čech se opět sjedou do Horažďovic, kde se ve dnech 13. až 16. března uskuteční západočeská oblastní přehlídka amatérského divadla. Letos už pojedenatřicáté.
„V letošním roce byl o přehlídku opravdu enormní zájem. Nakonec bylo do hlavní soutěžní části zařazeno devět představení,“ informuje tajemnice přehlídky Hanka Šiková.
Vedle tradičních účastníků přehlídky, jakými jsou Jezírko Plzeň, Propadlo Plzeň, D3 Karlovy Vary nebo Divadlo bez zákulisí Sokolov, uvidí diváci i nováčky, jakými jsou soubory JakoHost Plzeň, Karavana deseti slov Plzeň či Druhé Nástupiště Plzeň. To jsou pro diváky na Klatovsku téměř neznámé soubory. Své zastoupení v soutěži budou mít i soubory z Klatovska. Diváci uvidí soubory Za Oponou Klatovy a Schody Sušice.
Domácí Tyjátr se letos nezúčastní
Soutěže se letos nezúčastní domácí soubor Tyjátr Horažďovice, který přehlídku několik let zahajoval a v loňském roce dokonce zvítězil s představením Z(a)tracená.
„Nemáme v současné chvíli v repertoáru žádnou hru, se kterou bychom se mohli pustit do soutěže. Vynahradíme si to příští rok,“ nechal se slyšet principál Karel Šťastný.
Divadlem budou ale Horažďovice žít celý týden. Městské kulturní středisko si totiž pozvalo i soubory z okolí, které doplní přehlídku nesoutěžními představeními. „Pozvání přijal soubor Tyl Hartmanice s představením francouzské komedie MONSIEUR AMÉDÉE, které zahraje v pondělí 10. března, dále divadelní spolek Čelakovský Strakonice s představením Přípitek všem láskám v úterý 11. března, Spolek divadelních ochotníků Kolár Strašín s bláznivou komedií Za scénou. Tu zahrají ve středu 12. března,“ informuje ředitelka Kulturního střediska Horažďovice Libuše Mužíková.
Přehlídka letos bude hodně náročná. Soubory totiž přivezou vážné a těžké kusy. Většina z nich je nepřístupná.
„Klatovský soubor Za Oponou přiveze komedii Trouba na večeři, Druhé nástupiště hodlá bodovat s představením Vaňku, člověče!, sušičtí ochotníci s komedií Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Jezírko Plzeň přiveze hru Jak je důležité míti Filipa a pokračovat můžeme představeními Korunní svědek, Malé noční hry, Třetí věk, Pěna dní nebo  Jedlíci čokolády. Bude to opravdu hodně pestrá nabídka různých žánrů. Já osobně se nejvíce těším na tradiční soubory a jejich představení, protože už vím, co od nich mohu očekávat,“ dodala Šiková.

Žlutičan zamíří v pátek do Plas

Plasy – Hořká komedie Záruka touhy v podání členu divadelního souboru Žlutičan  Žlutice bude k vidění v pátek 21. 2. 2014 v kině Střela v Plasích. Představení začne ve 20:00 hodin. Hra autorky Silke Hasslerové vypráví příběh trojice postarších dam, které se na stará kolena rozhodnou založit seniorský nevěstinec s dámami pokročilého věku jako zárukou vášně pro extravagantní zákazníky. Divadelníci slibují milý a lehce provokativní zážitek

Divadelníci letos v Horšovském Týně předvedli skutečně kvalitní výkony

Horšovský Týn – Velký divadelní maraton zažili v sobotu Horšovskotýnští. V tamním kinosále se po celý den ochotníci z Karlovarského a Plzeňského kraje snažili pobavit svými hereckými výkony diváky a zapůsobit na profesionální porotu.
Konal se zde totiž další ročník západočeských oblastních divadelních přehlídek. Soutěžilo se v monologu a dialogu a poprvé také v jednoaktových hrách.
Přehlídka pro ochotníky z řad dětí a mládeže se jmenuje Kandrdásek, soutěž dospělých pak nese název Pohárek. Malí i velcí ochotníci zároveň bojovali o postup do národních kol jednotlivých přehlídek. A dařilo se jim.
Mladí divadelníci z Ostrova, Staňkova, Aše a Domažlic ve věku od 11 do 13 let sehráli celkem 19 představení a v každé ze sedmi věkových kategorii porota vybrala vítěze. Ti tak mají zajištěný postup na březnovou národní přehlídku v Brandýse nad Labem.
„Kandrdásek měl největší zastoupení za těch patnáct let, co se u nás přehlídky konají. Devatenáct vystoupení dětí za dopoledne, to jsme tady ještě nezažili,“ zhodnotil dřívější vedoucí horšovskotýnského divadelního souboru Václav Kuneš. „A především úroveň představení byla opravdu skvělá. Například v kategorii dialogů 16 až 18 let byly výkony tak dobré, že porota doporučila k postupu do národní přehlídky všechny tři,“ dodal.
„Úroveň v této kategorii byla opravdu výborná. Porota měla obecně velmi těžké rozhodování,“ potvrdila ředitelka MKZ Horšovský Týn Leona Císlerová. Porotu tvořili Eva Willigová, Petra Kohutová, Antonín Kaška a pro jednoaktové hry také Václav Kuneš.
V Pohárku, přehlídce pro dospělé, zvítězil v kategorii monologů Petr Vojkůvka z Aše s tragikomickým monologem ze hry Smrt talentovaného vepře. V monologu žen patřilo první místo Markétě Aranyossyové ze souboru z Ostrova za výstup ze hry Skleněný zvěřinec, druhým místem byla oceněná Kristýna Mothejzíková z domácího souboru, která se blýskla v roli uvaděčky ze hry Biletářka.
První místo v dialozích ovládli Vojtěch Palm a Nazareno Klug z Ostrova se scénou ze hry Opilé banány, stříbrná pozice patřila opět horšovskotýnským – dvojici Jakub Böhm a Vojtěch Müller, kteří předvedli dialog z Ženitby.
Vítězové jednotlivých kategorií postupují na červnovou národní přehlídku ve Velké Bystřici u Olomouce, držitelé druhých míst jsou na ni doporučeni.
V přehlídce jednoaktových her došlo na komedii Pan Kačaba zasahuje souboru Sofranza z Divadla Dialog Plzeň a na hru Sen o dvou kůrkách v podání Divadelního studia D3 Karlovy Vary. Hlavní ocenění získal karlovarský soubor, jehož režisérka Anna Ratajská získala navíc cenu za režii.
Přehlídku každoročně vyhlašuje Svaz českých divadelních ochotníků a pořádá ji MKZ Horšovský Týn ve spolupráci s tamním divadelním souborem. Horšovskotýnské přehlídky i letos finančně podpořil Plzeňský kraj.

STANISLAV ŠEBEK / Domažlický deník 17. 2. 2014

Horšovský Týn zve o víkendu na divadelní přehlídky

Horšovský Týn – Tři divadelní přehlídky se v sobotu 15. února odehrají v Horšovském Týně.
„Jedná se o oblastní přehlídku monologů a dialogů pro děti a mládež, která se jmenuje Kandrdásek,“ upřesňuje Hana Šiková, tajemnice západočeské oblasti Svazu českých divadelních ochotníků a pokračuje: „Dále jde o oblastní přehlídku monologů a dialogů dospělých, ta se jmenuje Pohárek, a oblastní přehlídku jednoaktových her, která se koná jen jednou za 2 roky.“
V místním kinosále se utkají divadelní ochotníci všech věkových kategorií z Karlovarského a Plzeňského kraje a zároveň budou bojovat o postup do národních kol jednotlivých soutěžních přehlídek.
Dopolední klání bude patřit Memoriálu Bedřicha Čapka, přehlídce Kandrdásek SČDO, kde se představí děti a mládež ve věku od 8 do 18 let.
„Letos se přihlásilo hodně soutěžících, především dětí a mládeže, kteří se zúčastní přehlídky Kandrdásek,“ poznamenává Hana Šiková a dodává, že o postup se utká celkem 22 chlapců a dívek. Nejvíce zástupců má město Ostrov, soutěží členové souborů Hop Hop Ostrov a Na poslední chvíli. Své zástupce do soutěže přihlásily i soubory ze Staňkova, Domažlic a Aše. Přehlídka Kandrdásek začíná v 9 hodin.
Od 14 hodin je pak na programu přehlídka dospělých – v Memoriálu Zdeňka Kokty Pohárek SČDO se představí pět monologů a čtyři dialogy. V těchto kategoriích uvidíme divadelníky z Karlových Varů, Ostrova, Krupky, Aše a chybět nebudou ani zástupci místního souboru. Přihlášeno je 13 vystupujících.
Poté se letos poprvé stane Horšovský Týn dějištěm oblastní přehlídky jednoaktových her.
Od 17 hodin si nenechte ujít představení  Divadelního souboru Sofranza z Divadla Dialog Plzeň v komedii Pan Kačaba zasahuje a od 18.45 hru Sen o dvou kůrkách v podání Divadelního studia D3 Karlovy Vary.
„Každoročně jsou herecké výkony všech vystupujících velmi vyrovnané. Pro porotu, kterou tvoří Eva Willigová, Petra Kohutová, Antonín Kaška a na jednoaktové hry také Václav Kuneš, nebude ani letos jistě rozhodování  jednoduché,“ poznamenala ředitelka Městského kulturního zařízení Horšovský Týn Leona Císlerová.
Přehlídka je zdarma, určena široké veřejnosti. Vyhlašuje ji Svaz českých divadelních ochotníků a pořádá ji Městské kulturní zařízení Horšovský Týn ve spolupráci s Divadelním souborem při MKZ Horšovský Týn. Pořádání horšovskotýnských přehlídek finančně podpořil Plzeňský kraj.⋌(seb,haj)

Zdroj: Deník 14. 2. 2014

XXXI. ZÁPADOČESKÁ OBLASTNÍ PŘEHLÍDKA AMATÉRSKÉHO DIVADLA

Nesoutěžní představení

Pondělí 10. března v 19.30 / Alain Reynaud-Fourton: MONSIEUR AMÉDÉÉ

          Francouzskou komedii uvádí Hartmanické ochotnické divadlo TYL.

Úterý 11. března v 19.30 / Zdeněk Zelenka: PŘÍPITEK VŠEM LÁSKÁM

          Tři povídky z Boccacciova Dekameronu uvádí Scéna mladých

při DS Čelakovský Strakonice.

Středa 12. března v 19.30 / Michael Frayn: ZA SCÉNOU     

         Bláznivá komedie o 3 dějstvích, ve které se dozvíme, jak se dělá divadlo. Uvádí

         Spolek divadelních ochotníků Kolár Strašín.

Soutěžní představení

Čtvrtek 13. března ve 20.00 / Francis Veber: TROUBA NA VEČEŘI

              Komedii uvádí Divadlo Za oponou při SDS Klatovy. Přístupnost od 8 let.....

Pátek 14. března v 16.30 / Václav Havel: VAŇKU, ČLOVĚČE! 

              Kompozici z aktovek Václava Havla uvádí DRUHÉ NÁSTUPIŠTĚ Plzeň.

              Přístupnost od 13 let....

Pátek 14. března ve 20.00 / divadelní úprava Zuzana Navrátilová:

ČTYŘI VRAŽDY  STAČÍ, DRAHOUŠKU

              Známou komedii uvádí Divadelní spolek Schody Sušice. Přístupnost od 5 let....

Sobota 15. března v 10.00 / Oscar Wilde: JAK DŮLEŽITÉ MÍTI FILIPA

              Lehkovážnou komedii uvádí Divadelní spolek Jezírko Plzeň. Přístupnost od 5 let....

Sobota 15. března ve 13.00 / Agatha Christie: KORUNNÍ SVĚDEK

               Detektivní hru uvádí Divadlo Propadlo Plzeň. Přístupnost od 12 let....

Sobota 15. března v 16.30 / Antonín Přidal: MALÉ NOČNÍ HRY

               „Sen o dvou kůrkách“ a „Pěnkavu s Loutnou“ uvádí Divadelní studio D3 Karlovy

               Vary. Přístupnost od 14 let....

Sobota 15. března ve 20.00 / Dodo Gombár: TŘETÍ VĚK

               Hořkou komedii uvádí Divadlo bez zákulisí Sokolov. Přístupnost od 15 let....

Divadelní spolek Tyl Hartmanice připravuje další opakování své  komedie současného francouzkého autora

MONSIEUR AMÉDÉE

Bláznivý příběh o profesorovi mateřského jazyka na penzi, který cestou z kavárny zastavuje na červenou. Do jeho auta naskočí prostitutka Katia, kterou odváží do svého domu na předměstí, čím se zcela mění jeho život. V domě se střídají prostitutky, pasáci a množí mrtvoly. Příběh vrcholí příjezdem bratrance. Dům se definitivně proměňuje v blázinec....

Víte co? Přijďte se podívat.

Hrajeme:

22.2.2014 ve Velharticích 19:00 hod

28.02.2014 ve Čkyni 19:30 hod

07.03.2014 v Sušici 19:00 hod

10.03.2014 v Horažďovicích

14.03.2014 ve Volyni 19:30 hod

11.04.2014 v Katovicích 19:30 hod

Jaroslav Kojzar rád vzpomíná na své mládí u divadla v Žihobcích

 Žihobce – Téměř po šedesáti letech stanul plný dojetí v sobotu 8. 2. 2014 na prknech jeviště zámeckého divadla v Žihobcích tamní rodák Jaroslav Kojzar, který letos v červnu oslaví své 92. narozeniny. Do Žihobců přijel zavzpomínat na výstavu o historii divadelního spolku Tyl Žihobce, která je k vidění až do 28. 3. v Muzeu Lamberské stezky. Jaroslav Kojzar sám coby mladý muž hrával v Žihobcích ochotnické divadlo a dokonce hlavní role.

Autor: Ludvík Pouza/ Klatovský deník

Škola základů divadelní režie

Svaz Českých Divadelních Ochotníků znovu otevírá Školu základů činoherní režie. Absolvováním školy by měl každý účastník získat nezbytné penzum informací i praktických dovedností pro samostatnou přípravu a realizaci inscenace. Tato režisérská škola bude realizována od podzimu 2014 do léta 2016, tedy dva školní roky. V každém ročníku se uskuteční 10 seminářů, a to vždy jako víkendová setkání od pátečního večera do nedělního dopoledne. Každý poslední celý víkend v měsíci ( kromě prosince a března – v těchto měsících bude setkání operativně v jiném víkendu ). Jedno setkání představuje cca 20 učebních hodin. Hlavním předmětem je dramaturgicko-režijní příprava inscenace, k tomu se pak váží doplňující předměty: Psychologie (specifika dospělého a dětského publika, vedení kolektivu), Dějiny divadla, Základy dramaturgie, Jevištní řeč, Pohybová příprava herce, Světlo a zvuk, Scénografie, Kostým v inscenaci. Přednášejí profesionální umělci a pedagogové. Hlavní předmět bude vyučován jak formou přednášek, tak především praktických cvičení se zadanými domácími úkoly. Místo setkávání bude v Bystřici u Benešova v budově divadla. Zde bude také možné i jednoduché ubytování v plně vyhovujících hygienických podmínkách, s možností přípravy jednoduché stravy vč. snídaní a rovněž s možností večerního posezení. Pro náročnější je možnost ubytování v místním penziónu za cca 200,-kč/noc. Finanční zajištění provozu školy bude částečně hrazeno z grantu MK ČR a částečně ze školného, které činí 3000,- kč/rok. Členové SČDO dostanou od Svazu příspěvek na školné ve formě slevy. Svůj zájem o studium a případné dotazy posílejte prosím na adresu: trinculum74@seznam.cz

 Jiří Čech

V Horšovském Týně se opět po roce utkají ochotníci

Vážení přátelé, srdečně vás zveme na oblastní kolo přehlídky  „POHÁREK SČDO“ a „KANDRDÁSEK SČDO“ a „JEDNOAKTOVÝCH HER“. Přehlídky se konají dne 15. 2. 2014 v  Horšovském Týně, kino, ul. Prokopa Holého č.128

Program

  8:00 –   9:00 hod.         Prezence soutěžících, zkoušky na jevišti - Kandrdásek

  9:00 – 11:55 hod.          Kandrdásek SČDO

11:55 – 13:00 hod.          Oběd

12:15 – 13:45 hod.          Prezence a zkoušky na jevišti - Pohárek

13:00 – 14:00 hod.          Hodnocení a vyhodnocení soutěže Kandrdásek   

14:00 – 15:35 hod.          Pohárek SČDO

15:35 – 17:00 hod.          Hodnocení a vyhodnocení soutěže Pohárek

15:40 – 16:40 hod.          Zkoušky na jevišti jednoaktových her

17:00 – 19:40 hod.          Jednoaktové hry

17:00 hod.                         Pan Kačaba zasahuje  Divadelní soubor SOFRANZA Divadlo Dialog Plzeň

18: 45 hod.                       Sen o dvou kůrkách  Divadelní soubor D3 Karlovy Vary

19:45 – 20:30 hod.          Hodnocení a vyhodnocení Jednoaktových her

Těšíme se  na setkání  v Horšovském  Týně

Václav Kuneš

V Bolešinech obnovují divadlo

Bolešiny – Po letech se opět do Bolešin vrací ochotnické divadlo. Může za to František Strnad, který se z Železné Rudy vrátil do rodných Kvaslic a spolu s ním i jeho dlouholetá láska – divadlo.
„Podporu ke vzniku souboru jsme získali u obecního úřadu a pana starosty, a získali tak zázemí v kulturním domě v Bolešinech,“ vysvětluje  Strnad.
Aby soubor, který nese název Chuchláci Bolešiny, mohl hrát, potřebuje aktivní herce, ale i technický personál. „A tak prosím všechny zájemce z Bolešin a nejbližšího okolí, kteří by chtěli hrát a nebo jakýmkoliv jiným způsobem našemu novému souboru pomáhat, aby nás neváhali kontaktovat na telefonu 602 406 136 a nebo emailem na adrese hotelgradl@email.cz,“ vyzývá  všechny  principál.
Vedle dospělých má spolek i dětský soubor. Ten už na rozdíl od dospělých připravuje novou hru od ledna.
„Nacvičujeme neobvyklou pohádkovou komedii Peklo v pekle, kde vystupuje 16 dětí, které s divadlem neměly nikdy žádnou zkušenost. Premiéru by měly mít někdy v květnu letošního roku v kulturním domě v Bolešinech,“  pokračuje hrdý autor pohádky Strnad.
Dospělí začnou nacvičovat svoji první hru v nejbližších dnech.

Ludvík Pouza

Divadelní spolek Plánice uvedl Maséra v dámské lázni

Doba plánické svatoblažejské pouti je zároveň časem, kdy město ožívá divadlem. Také letos místní divadelní spolek nacvičil novou hru – v pátek 31. 1. 2014 uvedl ve Spolkovém domě premiéru komedie Williama Wiga MASÉR V DÁMSKÉ LÁZNI. Premiéru si nenechalo ujít více než 80 lidí, ale odezvy z publika zněly, jako kdyby byl sál zaplněný k nehnutí. Ačkoli se herci báli, že hru budou prodlužovat spíše výpadky textu, nakonec vše bylo jinak a Masér se protáhl díky spoustě potleskům na otevřené scéně i díky nekontrolovatelným výbuchům smíchu – naštěstí pouze na straně diváků.

Na druhé představení v sobotu 1. února se herci už velmi těšili. Dočkali se skoro dvojnásobného počtu diváků a tím pádem i dvojnásobných ohlasů. Masér v dámské lázni znamená pro plánickou scénu po loňské pohádkové sezóně návrat k žánru komedie, jejich publikum ho miluje, a tak se očekávaný úspěch dostavil. Chvála v těchto dnech zní ze všech stran, mnozí diváci plánují se na představení přijít podívat znovu a těší se. Stejně tak jako herci, kteří se radují nejen z přízně fanoušků, ale také z toho, že je celý soubor opět pohromadě a čeká ho plno příjemné práce, většinou zakončené veselou a více i méně divokou oslavou J

V plánickém Spolkovém domě čeká divadelníky ještě jeden víkend, Maséra uvedou ještě 7. a 8. 2. vždy od 19.00 hodin, poté už je čeká cestování a další oblíbená místa. Újezd, Bolešiny, Myslív… A Nadějkov, právě od místního divadelního spolku pláničtí ochotníci dostali na novou hru tip. Velice dobrý tip! Neváhejte a jděte se o tom sami přesvědčit.

I. Roubová

Máša Caltová: Diváci okamžitě poznali Procházkův talent

Plzeň – Klíče na neděli, prvotina Antonína Procházky, měly v Divadle J. K. Tyla v  Plzni premiéru v roce 1988. Tehdy pětatřicetiletý herec napsal role svým kolegům tak zvaně na tělo a zároveň se přesně trefil i do vkusu diváků. Inscenace měla na sto repríz a od té doby se hrála s úspěchem na prknech mnoha dalších českých i zahraničních divadel a dočkala se i televizní podoby. Pro jevištní ztvárnění hru tehdy jako dramaturgyně připravovala Máša Caltová.
V Divadle J. K. Tyla uvedl Antonín Procházka svoji první hru – Klíče na neděli. Vy jste byla dramaturgyní tohoto představení. Vzpomínáte si, jak spolupráce vznikla?
Viděla jsem představení jeho autorského Divadla malých norem. A protože jsem se výborně bavila, zeptala jsem se Toníčka, jestli by pro nás neupravil nějakou hru. Zeptal se, proč by přešíval starý kabát, a za relativně krátkou dobu přinesl Klíče na neděli. Bylo to ještě za totality a mne bavilo, jak v téhle komedii dokázal postihnout, čím jsme se trápili a co nám otravovalo život. Především to byla nemožnost dělat práci odpovídající talentu. A přesto, že šlo o krizi manželství způsobené stereotypem, zachytil problém s espritem a humorem. Dramaturgicky nešlo o zásadní úpravy, ale o dotažení situací. Vzpomínám si, že původně tam měl dvě děti a o těch se ale v konečné verzi jenom vyprávělo.
Bylo vám už tehdy jasné, že držíte prvotinu talentovaného autora?
Samozřejmě. Ale i kdyby mi to jasné nebylo, diváci by mě přesvědčili. Klíče na neděli dosáhly 100 repríz a vyhrály Diváckou cenu na pražském Festivalu Aktualit.
Jak to tehdy bylo s obsazením?
Tonda psal Klíče na neděli s představou herců. To je obrovská výhoda autorského divadla, že píše interpretům role na tělo. Měl s tím ostatně zkušenosti, protože už text-appealy s písničkami psal      s představou toho, co kdo z členů jeho souboru umí a v čem může vyniknout.
A jak na premiéře hru přijali diváci?
Nadšeně. Bavili se situacemi, které mnozí znali z vlastní zkušenosti, a navíc sdíleli kolektivní nadšení z toho, že někdo vysloví za ně to, co je štve. Potleskem mohli dát najevo svou sounáležitost s inscenací.
Od té doby všechny hry Antonína Procházky mají své světové premiéry v Divadle J . K . Tyla. Řekl vám někdy, proč se tak rozhodl?
To se rozumí samo sebou. Spolupráce na výsledném tvaru hry byla zábavná, psal pro herce, kterým důvěřoval, a pro obecenstvo, které ho má rádo. A navíc si v každé komedii napsal jednu roli „na tělo“. Ale není tak úplně pravda, že všechny hry napsal pro plzeňské divadlo. V době, kdy působil jako ředitel Divadla Miroslava Horníčka, uvedl tady svůj muzikálek Muzikvariát. A pro Lucii Bílou muzikál Láska je láska, uváděném v pražském divadle Ta Fantastika.
V jednom z rozhovorů mluvil Antonín Procházka o tom, že s vámi spolupracuje více než dvacet let. Byla jste dramaturgyní všech jeho děl? A změnila se za těch pětadvacet let nějak tvorba Antonína Procházky?
Dramaturgická spolupráce se týkala jen jedenácti textů, které napsal pro plzeňský činoherní soubor. Malá boční hudba, Hledám děvče na boogie-woogie, Holka nebo kluk a Kristián 2 jsou hudební komedie, které vznikly pro soubor operety a muzikálu. Tady byl iniciátorem můj muž, Miroslav Doutlík, ale ne proto, aby Antonín Procházka zůstal v rodině. Oba mají rádi stejný druh živého a přitom lidsky chápavého humoru. Srovnávat komedie by vydalo na samostatnou studii. V zásadě lze říct, že Toníček pracuje na základě jak reálné, tak sci-fi situace.
Kterou z her Antonína Procházky máte nejraději a proč?
To se dá říct těžko. Přestože u kritiky a na festivalech nejvíc bodovala hořčejší hra Ještě jednou, profesore, já moc ráda vzpomínám na komedii Přes přísný zákaz dotýká se sněhu. Zatímco ve většině Procházkových textů si krizi ve vzájemných vztazích způsobují hrdinové sami, tady jde o nevinně odsouzeného smolaře. Po návratu z vězení zjišťuje, že se nezměnil jen on, ale i rodina a svět, který důvěrně znal. Zjišťuje, že věci mají podivnou logiku a spravedlnost má na očích pásku. Ale i tady dává autor svému hrdinovi šanci.
Procházkovy hry si vybírají jak profesionálové, tak ochotníci – hrají se v Čechách i v cizině. Proč jsou podle vás tak oblíbené?
Jeho komedie čerpají ze současnosti. Hrdinové jeho her jsou velice životní. Mají obyčejná jména, zaměstnání i problémy. Ty si většinou vytvářejí sami. Sní nereálné sny, lžou nebo zalhávají, jsou zahleděni do sebe. A musí projít očistnou lázní trapasů, aby se dostali z bludného kruhu izolace a uvědomili si cenu partnera, života i vlastní identitu. Ukazuje, že štěstí není nedostupné, jenom je třeba umět ho najít. A to všechno píše Antonín Procházka s lehkostí a komediantskou hravostí.
Chtěla byste nějakou z her Antonína Procházky vidět v jiném divadle?
Nové divadlo v Torontu uvedlo jeho komedii Ve státním zájmu. Ale to už jsem prošvihla. Premiéra se uskutečnila v roce 2012.

HANA JOSEFOVÁ, Plzeňský deník 30. 1. 2014

Pozor, blíží se uzávěrka přihlášek na divadelní soutěž do Horšovského Týna

Do 20.ledna je uzávěrka přihlášek do Horšovského týna. Zde jsou informce

Výběrová oblastní přehlídka soutěže monologů a dialogů dětí a mládeže KANDRDÁSEK SČDO, memoriál Bedřicha Čapka a Zdeňka Fűrsta

            Soutěž je vyhlášena pro děti a mládež ve věku 8 – 18 let, ve věkových kategoriích 8-10 let, 11-13 let, 14-15 let a 16-18 let v soutěžních žánrech: monolog s časovým limitem do 11 minut a dialog s časovým limitem do 15 minut (maximálně 3 osoby). Monologem se rozumí jednání dramatické postavy v konkrétní situaci – není jím recitace básně, ani přednes prozaického textu. Tolerance časového limitu v soutěžním vystoupením je + 10%. Věková hranice se stanoví podle roku narození. U dialogu je kategorie určována podle roku narození staršího soutěžícího. V každé kategorii může soutěžící vystoupit pouze jednou. Soutěžící se může zúčastnit pouze jedné oblastní (regionální) přehlídky.

Místo konání:

Horšovský Týn – Kulturní dům

Termín konání:

sobota 15.února 2014

Uzávěrka přihlášek:

20. ledna 2014

Zasílání přihlášek:

Městské kulturní zařízení, náměstí Republiky 105, 346 01 Horšovský Týn;

Přehlídka zajišťuje výběr na národní přehlídku KANDRDÁSEK SČDO v Brandýse nad

Labem, která se uskuteční  29. března 2014.

***

Výběrová oblastní přehlídka soutěže monologů a dialogů POHÁREK SČDO,

memoriál Zdeňka Kokty

Místo konání:

Horšovský Týn – Kulturní dům

Termín konání:

sobota 15.února 2014

Uzávěrka přihlášek:

20.ledna 2014

Přehlídka zajišťuje výběr na národní přehlídku POHÁREK SČDO ve Velké Bystřici u Olomouce, která se uskuteční ve dnech 6.-8.června 2014.

Výběrová oblastní přehlídka jednoaktových her SČDO

Místo konání:

Horšovský  Týn

Termín konání:

sobota 15. a neděle 16.února 2014

Uzávěrka přihlášek:

20.ledna 2014

Adresa k  přihlášení:

Hana Šiková, 326 00 Plzeň, Habrmannova 41, tel. 605 200 065

Přehlídka zajišťuje výběr inscenací na národní přehlídku Jednoaktových her v Holicích  listopadu 2014

***

Výběrová oblastní přehlídka činoherního a hudebního divadla

Přehlídka amatérských divadelních souborů dospělých, které ve své inscenační praxi reflektuje zákonitosti divadla jako uměleckého druhu a jejichž adresátem je dospělé  publikum. Přehlídka umožňuje účast souborů, které uplatňují principy divadla dramatické postavy, jejichž inscenace vycházejí z textů dramatických autorů, souborů využívajících různých principů hereckého divadla, jejichž inscenace vycházejí z nejrůznějších zdrojů tzv. otevřené dramaturgie a souborů hudebního divadla.

Místo konání:

Horažďovice – Kulturní dům

Termín konání:

13. – 16.března 2014

Uzávěrka přihlášek:

20.ledna 2014

Adresa k přihlášení:  Hana Šiková, 326 00 Plzeň, Habrmannova 41, tel 605 200 065

Přehlídka zajišťuje výběr inscenací na celostátní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla Divadelní Piknik Volyně v květnu 2014.

Diváci uvidí maséra v dámské lázni

Plánice – Život kolem roku 1900 přiblíží v nové komedii amatérští herci z ochotnického spolku v Plánici, kteří už brzy sehrají svoji letošní premiéru.

„Po loňské pohádce Hrádky s čertem jsme se pustili do nastudování komedie z dob americké prohibice Masér v dámské lázni, kterou napsal William Wig a kterou přeložil Felix Bartoš,“ říká principál souboru Milan Novák.

Diváci se mají opět na co těšit. Téměř dvouhodinová hra prý i tentokrát všechny nadšence divadla pobaví. Je plná vtipných nahrávek i skečů brilantních bonmotů, humorných a často i velice svízelných situací.

„Nevím, čím to je, ale pokaždé si vybereme nějakou strašně dlouhou hru. Ale nám to nevadí. My hrajeme divadlo rádi,“ pokračuje další z herců souboru Jan Roub. A právě toho společně s Novákem diváci uvidí v hlavních rolích.

„S přípravou představení jsme začali stejně jako každý rok v září. To začínáme na plánické faře se zkoušením nové hry a v dílně i s přípravou kulis. Ty nám opět namaloval Petr Masný a my dodělali zbytek. Ženy se pak věnovaly výrobě kostýmů. Na scéně ale budeme mít letos i pár nových vychytávek, které ale nebudeme zatím prozrazovat,“ popisuje přípravy principál.

Hra Masér v dámské lázni byla souboru doporučena od kolegů ze spřáteleného souboru v Nadějkově, kde ji už hráli. Scénář se líbil i v Plánici, a tak nic nebránilo tomu, začít s přípravami komedie. Diváci na jevišti uvidí téměř dvacet herců a hereček v různých rolích. A jak se s téměř šedesáti stránkami textu popasovali, uvidí diváci už za několik dnů. Premiéra se uskuteční 31. ledna od 18 hodin ve spolkovém domě v Plánici. Do té doby herce ale ještě čeká dost práce.

Z hostů si tentokrát s plánickými ochotníky zahraje Tomáš Javorský z divadelního spolku Za Oponou Klatovy.

„Protože v Plánici nemáme sál s jevištěm, musíme si jeviště jako každý rok zhruba týden před premiérou postavit. To si dáme takovou brigádu a nosíme do patra různé dřevěné podlážky a budujeme scénu. Teprve potom začínáme zkoušet samotnou hru v kulisách,“ prozrazuje perličky ze zákulisí, které diváci většinou ani nevědí a nevidí, Milan Novák.

I letos pláničtí ochotníci sehrají svoji hru nejen v Plánici, ale už tradičně také v Bolešinech, Myslívě a v Újezdě u Plánice. V Plánici se hra bude reprízovat 1. a 8. února.

„Nadšenci do divadla by si ale neměli nechat ujít ani představení našich kolegů ze spřáteleného souboru z Nadějkova, kteří do Plánice zavítají 25. 1. od 18 hodin s veselou pohádkou Kouzelné rukavice,“ dodal plánický principál.

Ludvík Pouza

Amatérští divadelníci se setkají i utkají

Spolek Rámus z Plzně se loni účastnil oblastní přehlídky Pimprlení a vybojoval si postup na festival Loutkářská Chrudim Autor: Archiv

Plzeň – Amatérští divadelníci se mohou hlásit k účasti na přehlídkách, které organizuje JOHAN, obecně prospěšná společnost, centrum pro kulturní a sociální projekty.

Autor: Hana Josefová, Plzeňský deník

Diváci letos v Plánici uvidí komedii Masér v dámské lázni

Plánice – Život kolem roku 1900 přiblíží v nové komedii amatérští herci z ochotnického spolku v Plánici, kteří už brzy sehrají svoji letošní premiéru.
„Po loňské pohádce Hrádky s čertem jsme se pustili do nastudování komedie z dob americké prohibice Masér v dámské lázni, kterou napsal William Wig a kterou přeložil Felix Bartoš,“ říká principál souboru Milan Novák.
Diváci se mají opět na co těšit. Téměř dvouhodinová hra prý i tentokrát všechny nadšence divadla pobaví. Je plná vtipných nahrávek i skečů brilantních bonmotů, humorných a často i velice svízelných situací.
„Nevím, čím to je, ale pokaždé si vybereme nějakou strašně dlouhou hru. Ale nám to nevadí. My hrajeme divadlo rádi,“ pokračuje další z herců souboru Jan Roub. A právě toho společně s Novákem diváci uvidí v hlavních rolích.
„S přípravou představení jsme začali stejně jako každý rok v září. To začínáme na plánické faře  se zkoušením  nové hry a v dílně  i s přípravou kulis. Ty nám opět namaloval Petr Masný a my dodělali zbytek. Ženy se pak věnovaly výrobě kostýmů. Na scéně ale budeme mít letos i pár nových vychytávek, které ale nebudeme zatím prozrazovat,“ popisuje přípravy principál.
Hra Masér v dámské lázni byla souboru doporučena od kolegů ze spřáteleného souboru v Nadějkově, kde ji už hráli. Scénář se líbil i v Plánici, a tak nic nebránilo tomu, začít s přípravami komedie. Diváci na jevišti uvidí téměř dvacet herců a hereček v různých rolích. A jak se s téměř šedesáti stránkami textu popasovali, uvidí diváci už  za několik dnů. Premiéra se uskuteční  31. ledna od 18 hodin ve spolkovém domě v Plánici. Do té doby herce ale ještě čeká dost práce.
Z hostů si tentokrát s plánickými ochotníky zahraje Tomáš Javorský z divadelního spolku Za Oponou Klatovy.
„Protože v Plánici nemáme sál s jevištěm, musíme si jeviště jako každý rok zhruba týden před premiérou  postavit. To si dáme takovou brigádu a nosíme do patra různé dřevěné podlážky a budujeme scénu. Teprve potom začínáme zkoušet samotnou hru v kulisách,“ prozrazuje perličky ze zákulisí, které diváci většinou ani nevědí a nevidí, Milan Novák.
I letos pláničtí ochotníci sehrají svoji hru nejen v Plánici, ale už tradičně také v Bolešinech, Myslívě a v Újezdě u Plánice. V Plánici se hra bude reprízovat 1. a 8. února.
„Nadšenci do divadla by si ale neměli nechat ujít ani představení našich kolegů ze spřáteleného souboru z Nadějkova, kteří do Plánice zavítají 25. 1. od 18 hodin s veselou pohádkou Kouzelné rukavice,“ dodal plánický principál.

Ludvík Pouza

Divadelní výstava v Žihobcích

Žihobce –  Muzeum Laberské stezky v Žihobcích chystá unikátní výstavu nazvanou Vzpomínání jednoho ochotnického spolku Výstava přiblíží více než stoletou historii žihobeckého ochotnického spolku, který byl znovu obnoven a v březnu a dubnu 2014 sehraje nově nastudovaná představení. V rámci výstavy budou mít návštěvníci možnost shlédnout dobové kostýmy, rekvizity nebo části kulis. V druhé části výstavy pak budou dobové fotografie z her, plakáty nebo například režijní knihy. Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 18. ledna 2014 v 16 hodin v muzeu Lamberská stezka

Podpořme petici za Divadlo Miroslava Horníčka v Plzni

především všem, kteří umístili  podpis pod peticí za divadlo Miroslava Horníčka děkujeme. V tento okamžik už nás je více než 8.720! Přesto se zatím plzeňští politici nemají k tomu, aby vzali naši petici vážně. Rádi bychom Vás proto před koncem roku požádali o podporu naší společné snahy za prosazení divadla Miroslava Horníčka v Plzni.

Co můžete udělat:

1. Napište e-mail svým známým a podělte se s nimi o možnost podepsání petice na www.divadlomiroslavahornicka.cz

2. Nasdílejete na Facebooku na svoji zeď odkaz na stránku s peticí.

3. Staňte se fanoušky stránky Chceme divadlo Miroslava Horníčka v Plzni na Facebooku.

4. Vytiskněte si petiční arch a zaneste jej k podpisu těm, kteří nemají přístup k počítači nebo nepoužívají e-mail. Petiční arch si můžete stáhnout zde: https://divadlomiroslavahornicka.cz/peticni-arch-ke-stazeni/

Co se doposud událo a co bude následovat

Petici za divadlo Miroslava Horníčka jsme zahájili 25.11.2013 a od té doby ji podepsalo již více než 8.700 občanek a občanů. Dne 9.12.2013 jsme zaslali primátorovi města Plzně otevřený dopis. O názvu nového divadla jednali 10.12.2013 předsedové zastupitelských klubů a nedošli zatím k žádné shodě kromě toho, že pravděpodobně padl pod stůl název divadla pro prvním českém prezidentovi Václavu Havlovi, který prosazoval primátor Martin Baxa.

Podle dostupných informací se bude zastupitelstvo zabývat názvem nového divadla na svém lednovém nebo únorovém zasedání. Máme v plánu předtím oslovit jednotlivé zastupitele a seznámit je s naší peticí. Před samotným hlasováním budeme potřebovat i Vaši pomoc. Jak se bude možné zapojit, Vám dáme včas vědět. Prozatím je důležité, abychom měli pod peticí co nejvíce podpisů.

S úctou

Martin Marek

Vzpomínky na divadlo v Sušici

Vzpomínky divadelní ochotnice Věry Kučerové – Tůmové:

Když dovolíte, vrátím se do doby začátků ochotnického divadla v Sušici. Použiji k tomu pár fakt, která zpracoval sušický kronikář pan Václav Chovít a studenti sušického gymnázia.

Divadlo vždy patřilo k ušlechtilé zábavě. Hlavně v 19. století bylo studnou ryzího českého jazyka, probouzelo lásku k národu, bylo spojeno i s uměním hudebním a  tak se stalo nezbytnou součástí života celé veřejnosti. První začátky, které jsou dokumentovány, pochází z roku 1800. Do Sušice se na divadlo sjížděly vozy z přilehlých statků, zámečků a hlavně přicházela sušická honorace, která divadlo podporovala – například děkan Adam Fialka, lékař Ondřej Tonner, lékárník Ignác Firbas,měšťané Martin de Angelis, Josef Kekeisen, magistrátní rada Augustin Růžička a další. Hrávalo se  ve velké radní síni městské radnice.  Často i šest her do roka! Výtěžek  putoval na dobročinné účely.

Pohled na divadlo se člověk od člověka různil  - někteří jej odsuzovali, jiní vyzdvihovali. A tak se také střídaly zákazy se žádostmi o povolení. Ovšem je známo, že sušická inteligence si vždy uměla své divadlo obhájit.

„Radní“ sál byl  devět metrů široký a jedenáct dlouhý. Tenhle prostor pojal 150 diváků. V té době se hrávalo německy, herci byli většinou studenti a dívky z měšťanských rodin. Až v roce 1831  se hraje první „tyjátr“ částečně německy a částečně česky, proto se v obecenstvu také objevují diváci nemluvící německy.  Ač měli tehdy německy mluvící občané ve městě převahu, měli s „českými“ mezi sebou tolerantní vztahy.

Ve čtyřicátých letech se tvoří vlastenecké skupiny, mluvící jen česky. Jedním z buditelů je JUDr. Josef Ambrož Gabriel, narozený na statku Loučová, který se později stal sušickým purkmistrem. Jeho přítelem je i J. K. Tyl, kterého na Loučovou pozval. Tyl pozvání přijal a z návštěvy byl velmi nadšen, nejen krásou okolí Sušice. Jeho kočovná společnost  se sušickými ochotníky nastudovala během pěti dnů hru Paní Marjánka, matka pluku, aneb Ženské srdce.  Sušice nadšeně tleskala výkonům J. K. Tyla, herců Kašky, Gabriela, V. Mosra, O. Moserové, sl. Chlístovské ad.  Představení odehráli o sušické pouti 7. září . Do Sušice se sjeli hosté z Klatov, Písku i Strakonic.

Po této velkolepé návštěvě bohužel divadlo pozvolna upadá. Dr. Gabriel je za své vlastenectví a revoluční činnost vězněn v Praze společně s básníkem Villanim. Oba jsou členy revoluční gardy Svornost. Roku 1850 se Dr. Gabriel vrátil do Sušice jako soukromník. Je ale stále věrný divadlu. V letech 1849-1850 byl radní sál  přestavěn na kanceláře a tak musejí ochotníci hrát potají v soukromých domech (bohužel dnes nevíme, kde přesně). Často se  konalo představení každý týden. Až v roce 1864, kdy už je Dr. Gabriel sušickým purkmistrem, jsou sem zvány a přijíždějí četné kočovné divadelní společnosti, hrají se hry přeložené z němčiny a francouzštiny.

V roce 1868 se divadlo přestěhovalo do budovy „salónu“, což byl tenkrát takový sušický „Národní dům“. Sem zajížděly kočovné společnosti, tady se pořádaly plesy a samozřejmě zde ve zkouškách pokračovali i sušičtí ochotníci. Plakáty na představení se pyšní titulkem „Divadlo v královském městě Sušici“, hrají v něm mimo členů rodiny Dr. Gabriela i členové rodiny podkrajského hejtmana Baštáře (Sušice je už okresním městem), jehož dcera Juliána měla romantický vztah s básníkem Rudolfem Mayerem. Je zbytečné vyjmenovávat všechny hry, které byly uvedeny. Současné generaci by se dnes zdály velmi naivní, až možná nepochopitelné. Jen málo z nich se stalo klasikou. Důležité samozřejmě byly, kromě duchovního obohacení, i výnosy finanční. Ty byly vždy věnovány k dobrým účelům.

Možná bychom ještě měli připomenout společnost Ondřeje Červíčka, která hrála s místními ochotníky. Oblíbené byly frašky, hry historické i truchlohry, např.- dodnes známé  Královna a její milostník nebo Tajnosti pařížské  (V. Hugo). Často hrané jsou i rytířské hry, hry s loupežníky či „smutnohry“ (tragédie). Když skončilo představení, rozproudila se ještě volná zábava, pilo se pivo ze sušického pivovaru a diskuse se vedly, jak jinak, především o divadelních hrách. Další scéna se pak pro sušické divadelníky otevřela kromě „salónu“ i v sále Koruny, tehdy velmi známého a oblíbeného hotelu.

A ještě k názvům ochotnických spolků – jmenovaly se různě: Divadelní ochotníci v Sušici, Dramatický odbor spojených katolických spolků, Sdružení ochotníci divadelních spolků Sušických, Baráčníci sušičtí a podobně..

Abych mohla v kostce přiblížit vše, co předcházelo položení základního kamene Sokolovny, musím jít do samotné historie Sokola. V r. 1871 pořádal pěvecké spolek Svatý Václav slavnostní svěcení praporu a při té příležitosti přijeli  sokolští bratři z Písku, Volyně, Klatov a Strakonic. To bylo pro tehdy poklidnou Sušici velké pozdvižení. Bratři sokolové předvedli výborné vystoupení a to dalo vzniknout myšlence založit si svůj sokolský spolek v Sušici, v duchu Tyrše a Fügnera. Starosta Ferdinand Scheinost byl touto myšlenkou nadšen. Ta se podařila u tehdy zkostnatělých úřadů prosadit a tak vznikla tělocvičná jednota Sokol. Cvičilo se ve školních budovách, v salonu a v sále hostince Na Vršku. Motto cvičení – ve zdravém těle zdravý duch – popohánělo mladé nadšence cvičení k různým sportovním akcím a vystoupením. Výtěžky byly věnovány rodinám postižených po záplavách, kterých v té době bylo dost a dost. Ale myšlenka postavit si svoji budovu, kde by byl prostorný sál na cvičení, divadelní a loutkový sál, kino, restaurace, hnala mladé cvičence dále a začaly vznikat první sbírky na uskutečnění velkého snu. Trvalo ještě mnoho let, než fond stavby postačil na první začátky. Byla zakoupena parcela tak zvané dolní Bouchalky, kde kdysi stál hostinec téhož jména, který bohužel r. 1904 vyhořel. Přípravy začaly v plném proudu a 4. 8. 1912 byl položen základní kámen Sokolovny. Začaly bohužel komplikace, Plány a rozpočty na stavbu byly příliš vysoké a tak projekty od pražského architekta Nekvasila byly finančně neúnosné. Dané direktivy se ujmul bratr Grabinger, tehdejší sušický stavitel a zpracoval skromnější rozpočty. Díky mnoha finančním darům od firem ze Sušice, od bohatých rodin, od skromných sbírek nadšenců se podařilo v době jednoho roku postavit stavbu. Pomáhali Sokolové, šikovní Sušičáci, každá ruka byla potřebná. Připravovalo se velkolepé otevření Sokolovny, byly zváni hosté z Čech, Moravy i Rakous. K příležitosti 15. 8. 1914 byl vytisknut památník „Na prahu nové doby“, který zpracoval učitel pan A. Slunéčko. Byla tam celá historie vzniku Sokola, stavby Sokolovny, rozpočty, jména členů výboru, jména Sokolů atd. Všechna ta jména jsou zapomenuta, ale jméno starosty Sokola Jana Seitze musím připomenout, neboť pan A. Slunéčko píše, že díky němu máme krásnou Sokolovnu. Byl pilným a neúnavným člověkem, dohlížel na stavbu ve dne i v noci, uměl nacházet stále nové příznivce a hlavně nové sponzory. Protože bohužel vypukla válka, celé velkolepé otevření proběhlo v klidné a tiché atmosféře. Budova byla předána dramatickému odboru a cvičencům. Brzy na to se stala Sokolovna lazaretem pro vojáky a tak činnost byla na pár měsíců zastavena. Těsně před Vánocemi se lazaret odstěhoval a divadelní nadšenci nastudovali během jednoho týdne Hilbertovo drama Vina. Byl to veliký úspěch a hned druhý den bylo představení opakováno v režii pana A. Slunéčka. Ten pak během čtyř měsíců představil své herce v sedmi různých hrách. Všechny byly hojně navštěvovány. Díky mecenáši Rudolfu Hrabímu, který věnoval celé vybavení jeviště se Sokolovna stala moderním stánkem kultury. Jeviště nese jméno J. K. Tyla (Tylovo) a jeho Strakonický dudák se stal oblíbeným divadelním kusem. Na počest ukončení první světové války byla sehrána opera od B. Smetany Prodaná nevěsta.

Byl konec I. světové války. Nadšení a elán do dalšího života na poli kultury byl velkolepý. Učitel hudby pan J. Vinš pozval do Sušice členy Národního divadla a za pomoci sušických ochotníků (Brožovský, Matouš, Novák, Žaloudek – otec známého R. Žaloudka) a dalších v rokli na Horním předměstí (dnes opuštěná kasárna) sehráli krásné představení od B. Smetany, operu Prodaná nevěsta.

Na venkově vznikaly též divadelní spolky a ty se vzájemně navštěvovaly, předávaly si zkušenosti i půjčovaly si herce. Nelze zapomenout na sušické studenty gymnázia, kteří se též horlivě připojili do kulturního života města. Z nich nejznámější byl František Salzer, pozdější režisér Národního divadla a zasloužilý umělec. Nejen studenti, ale i sušické dívky se zapojovaly s nadšením, šily kostýmy, doplňovaly malé rekvizity, vymýšlely pohoštění, roznášely plakáty atd. Všichni byli podporováni profesorským sborem gymnázia a pak si dovolili 28. 2. 1919 uvést Gogolovu Ženitbu. Profesor A. Friedl nastudoval J. Žižku a pohádku O Kryšpínkovi. Pořádaly se Mikulášské zábavy, Sivestry s půlnočním programem i majálesy, vše bylo zpestřeno divadelními aktovkami, pěveckými sbory atd. V r. 1920 vznikl nový dramatický odbor v DTJ a hrál v Lidovém domě. Byli to hlavně dělníci, kteří pilně studovali až deset her ročně. Dalším spolkem byl Orel v hostinci Na Bouchalce a FDTJ v Ráji u továrny Pap. Nejstarší tradici však měl dramatický odbor Sokola, kde hráli Fr. Salzer, K. Ajšman, Fr. Holý, E. Kříž, J. Žaloudek, J. Zwiefelhofer, J. Kučera, Ant. Kopač, M. Procházková, Andula Šebestová, Ela Šafaříková a další. Velkou práci odvedli osvětlovači, nápověda, stavba kulis, malíři atd.

V r. 1926 se vrátil do Sušice na zasloužený odpočinek pan řídící učitel F. Procházka (otec prof. Procházky). Tomu se podařilo nastudovat hru Naši furianti, kde si zahráli členové i dalších sušických spolků a tak řevnivost a žárlivost mezi nimi ustoupila do pozadí.  

V letech 1928 – 1938 se ujal režie básník a učitel J. Jáša. Dbal na dorost, učil herce správně artikulovat, rovně chodit, ladná gesta. Po několika zkouškách zhasínal světla, aby se herci potmě orientovali na jevišti. Byla to nekonečná práce bez honoráře a touhy zbohatnout. Jen láska k Thalii byla hybným motorem.

Pořádaly se zájezdy do Národního divadla, Tylova divadla i na různé veselohry a kuplety, aby ochotníci dostali inspiraci. Oblíbený Ferenc Futurista a Jára Kohout ve hře Max a Moritz dali inspiraci Fr. Holému a J. Žaloudkovi, kteří 17x excelovali ve vyprodaném sále. V té době líčili herce manželé Dědourkovi, jejichž heslem bylo „čím víc, tím líp“. Často herci připomínali klauny, ale vděčnému publiku to nevadilo. Když se blížila 2. světová válka, nastudovali ochotníci Bílou nemoc od K. Čapka. Postava Maršála v provedení J. Suchana se hluboko vryla do povědomí. Protože Sušice byla hluboce protinacistická, po obsazení německými vojsky zastavili ochotníci činnost na celých šest let.       

Květen 1945. Konec války, konec velkého utrpení, lidé svobodně dýchají. Sušičtí ochotníci opět pilně studují „Naše furianty“ L. Stroupežnického. Režie se ujímá Emanuel Kříž. 29. července 1945 se hraje pod širým nebem v městských sadech. Zní nadšený potlesk, lidé jsou vděčni za každé slovo herců, protože zní česky a jsou prvními posly svobody. Obecenstvo stojí, sedí v trávě, počasí je nádherné a nálada výborná. Často se však zalesknou i slzy, protože válka vzala.... kamarády, rodiče, sourozence, děti, drahé přátele.

17. a 18. listopad – režie E. Kříž, hra J. K. Tyla „Jan Hus (zajímavé je, že v roce 1849 koupil blízký přítel J. K. Tyla Dr. Gabriel tuto hru, aby tak pomohl  v tíživé situaci svému letitému příteli a nechal ji vydat tiskem). Titulní roli J. Husa hrál František Holý, císaře Zikmunda Miroslav Balej a Václava IV. Emanuel Kříž. Svými úžasnými výkony se tito herci zařadili na další léta mezi špičku ochotníků. Fr. Holý nebyl nikdy překonán, neb po představení dostal návrh, aby šel hrát do Národního divadla. Ale láska k Sušici mu nedovolovala ji opustit.

Na svobodný Silvestr 1945 vzpomíná ještě mnoho žijících sušičáků. Mezi nimi i pan Siga Schwarzkopf. Byl to náruživý obdivovatel a návštěvník všech divadelních her, i když sám nikdy nehrál. Jeho otec pomohl finančně  při zařizování scén, půjčoval nábytek, drahé obleky, doplňky atd. Sám  p. Siga se vždy usmíval, že když on vleze na jeviště, oslní všechny druhé a proto je v ústraní. Ráz 'perský trh', tanečnice, lítající koberec, J. Seitz (syn starosty) zpívá s nadšením o půlnoci „Jsem ďábel morbiér...“ ale trošku opilí kamarádi po něm začnou házet pivní tácky a dělat si z něj legraci. On zapěje „Polibte si všichni....“  a s noblesou sobě vlastní odtančí z jeviště. Sokolovnou zazní hurónský potlesk a smích. Herci jsou běžci – přebíhají  na scény na Bouchalku, do Liďáku a tu noc Sušice spí velmi málo, protože radost je převeliká.

V režii J. Suchana se hrálo mnoho her ruských autorů, dále Ženichové, Charleyova teta ad. Sušici navštívil tehdy známý Fr. Hanus a hrál hlavní roli  v Mikuláši Dačickém z Hesova. Studenti hrají Kvapilovu Princeznu Pampelišku a studují i operetky. Muziku zpracovává Richard Schmidt, tanečnice vede žena E. Kříže Jiřina. Velmi vydařená byla operetka Z českých mlýnů v režii J. Rendla.

Dětí se ujal Fr. Kůs. Byl to tichý neúnavný člověk, zapálený pro věc, nesmírně obětavý. Často na něj vzpomínám když líčím dnes, neboť by se mu to asi nelíbilo. Dnešní moderní líčení je daleko od té skříňky s líčidly a králičí pacičkou.

1949 -  Perly panny Serafinky od R. Piskáčka. To už na jevišti září moje maminka Anička Kučerová svým zpěvem. Následuje hra V. Vaňátka – Chlapci z Rybářské uličky... a další a další hry, celá řada.... premiéry se konaly každý měsíc.

V roce 1950 však nadšení pro divadlo opadá a hraje se jen pět her do roka. Z nich v režii M. Baleje  klasická Jiráskova Lucerna připomene Sušici příběh věčně mladý – příběh lásky mlynáře Libora a schovanky Haničky. Pozor – moje první premiéra. Hraji družičku co nese kytici paní kněžně. A tam, v té chvíli, mě to dostalo na celý život... Bylo mi 5 let! V tomtéž roce zazářil Fr. Holeček v Hadriánovi z Římsů od V. K. Klicpery.

Renesance ochotnického divadelního umění v Sušici přichází v roce 1953.

Renesančním rokem sušických ochotníků je rok 1955. Stačí i mladí divadelní se opět pouštějí do práce. Po opětovném opakování Jiráskovy „Lucerny“ následuje dramatické pásmo „Ceské jaro“, Gogolovi „Hráči“ a Macháčkova veselohra „Ženichové“. V tomto období sušičtí studenti překvapují Goldoniho hrou „Poprask na laguně“ a Moliérovou veselohrou „Skapinova šibalství“. Hlavním představitelem Skapina je Jan Zwiefelhofer, později pod jménem Jan Filip známý jako herec ostravského divadla. Tento skvělý člověk trávil každé léto u sušické Otavy. Bohužel předčasná smrt ho poslala do divadelního nebe. Svým úžasným zpěvem oslňuje Sušici  mladičká Jitka Kovaříková. Dnes již známá operní pěvkyně je okouzlující  v „Polské krvi Oskara Nedbala a v operetě „Mamzell Nitouche“. Nezapomenutelná je i role fortnýřky v podání Kristy Cihlářové.

Avšak vrcholem celé sezóny v roce 1956 jsou „Žichovičtí půlpáni“. Je to hra na motivy Karla Klostermanna, kterou zpracoval dr. Josef Königsmark a Karel Polata ji zhudebnil. Použil líbivých melodií našich šumavských lidových písní získaných od starousedlíků šumavského kraje. Režisér E. Kříž obsadil tuto hru svými nejlepšími herci (Fr. Holý, J. Seitz, R. Žaloudek, dr. Z. Pešek, J. Kovaříková, J. Kučera, J. Vališ, K. Rendl, E. Šafaříková aj.). Tato zpěvohra přinesla dramatickému odboru největší finanční přínos. Hrála se šestkrát v Sušici, Karlových Varech, Klatovech, Plzni a v přírodním divadle v Makově.

V době 50. výročí založení střední školy v Sušici profesor F. Procházka zve všechny bývalé žáky a profesory do Sušice. S pomocí režiséra F. Saltzra a Fr. Holého vzniká humorné pásmo ze školních lavic, Sokolovna praská ve švech a pásmo je odměněno bouří potlesku a smíchu. Po neúspěšném „Kremelském orloji“ od Pogodina opět nastává delší pauza. Až v roce 1965 se E. Kříž pokouší dát dohromady nový herecký kolektiv. Tento pokus se zdařil. „Únos Sabinek“, „Deset malých černoušků“, „Naši furianti“ a „Strakonický dudák“ v jeho režii ukázali, že je pan režisér na slovo vzatý.

V roce 1972 se zcela nového pojetí režie úspěšně ujímá dr. K. Černý. „Vysílá studio S“, pásmo veselých scének, bylo oblíbené a mělo mnoho pokračování. „Bumerang“ O. Zelenky, „Jezinky bezinky“ od J. Kesselringa byly též bohatě navštěvovány. „Paní Marjánka, matka pluku“ /J. K. Tyl) v režii M. Pokorného byla podle záznamu kronikáře pana V. Chovíta poslední větší divadelní hrou na sušické scéně. Tímto také děkuji manželce V. Chovíta, paní J. Chovítové, za laskavé propůjčení podkladů pro moje články.

A tak se naplňuje moje vzpomínková krabička s omamnými líčidly pomalu do konce. Nemohla jsem jmenovat všechny nadšené sušičáky ani všechny divadelní hry a proto, prosím co jsem opomenula, ať je mi prominuto.

Byla jsem překvapena množstvím pozitivních ohlasů na články „Omamná vůně líčidel“, a tak přidávám další 'klábosení' o živých i mrtvých. Dnes bych chtěla vzpomínat na herce malých rolí, kteří jsou stejně důležití jako herci velkých rolí. Divadelní kus, představení, je mozaika, ve které nesmí chybět ani jeden střípek. Vždyť i W. Shakespeare řekl: „Není velkých nebo malých rolí, jsou jen velcí a malí herci.“A tak i ze štěku: „Paní, nesu vám psaní“ se dá udělat mnoho.

Paní Krista Cihlářová (1905 – 1988) a její snacha Hana Cihlářová (*1934) dosud žijící v Sušici. Tyto dvě ženy byly vášnivé členky divadelního souboru. I když byl mezi nimi rozdíl 29 let, byly v názorech, nadšení a zapálení pro divadlo obě stejné. Navštívila jsem paní Haničku Cihlářovou v penzionu Na Baště a ptala se jí na její divadelní začátky. Jako patnáctiletá slečna Maršátová hrála ve hře „Chlapci z rybářské uličky“ v režii Fr. Kůse, dále pak v několika pohádkách. Nejraději hrála Mikulášku v „Jeho urozenost pan měšťák“. V „Lakomci“ už hrála pod jménem Cihlářová společně s paní Kristou. Její vlohy pro tanec ji později zařadily mezi pohledné tanečnice. Obě „Cihlářky“ uměly bavit partu a nikdy nezkazily legraci. Paní Krista hrála výborně na citeru, nechyběla v kostele na kůru při pohřbech, májových a Rybových mších, při Silvestrech, divadelních aktovkách, recitačních pásmech atd., kde byla vždy provázena paní Hankou. Její divadelní role byly vždy precizně provedené a aplaus na otevřené scéně nechyběl. V roce 1951 jsem zpívala v kostele za doprovodu citery Mozartovu árii „Princi můj maličký spi“, společně s ní hrála v „Našich furiantech“ a „Lucerně“. Proto s úctou vzpomínám na tuto Sušičačku a paní Hance Cihářové přeji pevné zdraví, aby při další divadelní hře od nového spolku „Schody“ mohla opět sedět v první řadě a prožívat to s námi.

Divadlo svedlo dohromady už mnoho mladých dvojic. Mezi ně patří i mladičká Olina Kunclová, která jako šestnáctiletá hrála svoji premiéru ve „Sluneční pasece“ v režii své matky Boženy Kunclové. Na tenise se seznámila se zkušeným hercem panem R. Žaloudkem, který se později stal jejím manželem. R. Žaloudek pocházel z rodiny, kde ochotnické divadlo mělo letitou tradici. Vždyť o Žandovi Žaloudkovi jsem už psala. Tito mladí manželé hráli spolu v několika hrách, nejznámější byla postava paní kněžny a Kláska v „Lucerně“. Její lepá postava a krásná tvář ji pomohla se stát fotomodelkou a manekýnkou. Bohužel po porodu obou synů už nebyl čas na divadlo. I manželství se rozpadlo. Paní Olga tráví celé léto v Sušici a možná že ještě někdy vstoupí na prkna, která znamenají svět. R. Žaloudek v divadle našel i svoji druhou ženu, slečnu Vlastu Šafaříkovou, jejíž matka Ela Šafaříková byla také výraznou postavou na jevišti. Její role vážných, kladných charakterů přímého držení těla a přísné tváře byly nezapomenutelné. Tito tři herci hráli často společně. Všichni už jsou v divadelním nebi a drží nám palce – doufám.

Dívám se nostalgicky na fotografii Karla Rendla. Byl to herec malých rolí, ale velký komik a miláček publika. Měl dar od Boha rozesmát lidi i nepatrnou grimasou nebo pohybem. Jeho častou partnerkou byla Růžena Halášková, též výrazná komička. Často jsem s nimi hrála ve „Studiích“, které režíroval dr. K. Černý a zažila mnoho legrace. Usměvavá paní Růženka si snad ještě někdy stoupne na jeviště, až pro ni bude příhodná role.

Pan Zdeněk Zvára. Poctivý, učenlivý, spolehlivý kamarád, nyní letitý loutkoherec. Též přeji pevné zdraví do dalších let.

Noblesní Miroslav Balej. O tom bych mohla psát celé litanie. Byl nejen vynikající herec, ale též otec mé spolužačky, kterou jsem často navštěvovala. Milenecký pár (herecký) Dáša Potužáková a Jiří Hamberger. Oba mají tvářičky stále mladistvé, postavičky štíhlé a tak si možná někdy ještě  „střihnou“ nějako pár zralých milovníků. Oba brali své role vážně, uměli dobře text a byli často obsazováni do hlavních rolí panem E. Křížem.

Krásný JUDr. D. Štilip. Jeno vznešená tvář, kovový hlas, velká postava. Nedal se přehlédnout na jevišti.

Ing. Láďa Frait, letitý herec. Též pro svou až dívčí tvář byl často prvním milovníkem až do zralého věku. Též spolehlivý, dobrý herec, plný nových nápadů. Přeji hodně cest na kole a výletů po Šumavě.

A tak bych mohla vzpomínat dál. Ale mám málo fotografií, abych těm mladým alespoň ukázala lidičky, kteří žili pro partu a krásu, kteří se uměli bavit i bez automatů a drog, kteří se nevyhýbali práci a i ve volném čase hledali možnost, jak bavit druhé.                         

DIvadlo v Žihobcích opět ožívá

Žihobecké divadlo po 38 letech opět zahájilo svou činnost. Začínají divadelní sezónou 2013/2014.

"Bude to sezóna pestrá a jistě přinese nejedno překvapení a výzvu. Věřím však, že bude i zajímavá a především úspěšná. Připravujeme pro milovníky divadla , kromě premiérové inscenace hry Jane Austenové - PÝCHA A PŘEDSUDEK, v podání "dospělého" souboru Žihobeckého divadla, také jedno překvapení. Tím je bezesporu premiéra hry Josefa Lady "BUBÁCI A HASTRMANI" v podání hereckých mistrů Dětského divadelního studia "Kajetánek". DDS "Kajetánek" je od této začínající divadelní sezóny nedílnou součástí Žihobeckého divadla J. K. Tyla," informuje principál souboru Stanislav Šmucr.

„Člověk potřebuje ke štěstí a spokojenosti nejenom pohodlí tělesné, ale i duševní,“ řekl kdysi Jan Werich. Mým přáním je, aby diváci měli  dostatek kulturní stravy a duševní štěstí u nás v divadle budou nacházet po celý rok. Těším se, že se v hledišti budeme pravidelně setkávat, a to i na vybraných představeních hostujících divadelních souborů. Vždyť tato hostovaná představení také patří do naší divadelní sezóny," vysvětluje principál.

"Jsem opravu velice hrdý na to, co dokázali naši "divadelní předci" a obec Žihobce pro ochotnické divadlo vykonat, jak se jim podařilo vytvořit dlouholetou, úžasnou divadelní tradici. Připravili jsme proto, ve spolupráci se žihobeckým Informačním centrem, pro Vás skutečný kulturní "bonbónek" - Výstavu o historii Žihobeckého divadla, která bude otevřena v Muzeu Lamberská stezka od února do dubna 2014. Zveme vás tedy  k návštěvě divadla i výstavy o divadle v Žihobcích, těším se na setkání s Vámi na jednotlivých inscenacích sezóny 2013/2014 a přeji Vám už nyní krásný a nezapomenutelný kulturní zážitek," dodal Šmucr.

Ochotníci v Horažďovicích zahráli pravou čertovskou pohádku

Horažďovice –  Klasickou pohádku Jak čert vyletěl z kůže od Jaroslava Koloděje uvedli v pátek 13. 12. 2013 v premiéře ochotníci z divadelního spolku Tyjátr Horažďovice.
„Pohádka se mi líbila a hlavně, pohádky k adventu a období před Vánocemi patří, a tak jsme ji zařadili do repertoáru,“ řekla Deníku režisérka Andrea Hlaváčová.
Pohádkový příběh je o tom, jak král a generál chystají válku proti proužkovanému království. K tomu však potřebují boty pro své vojáky. V tu chvíli se ale zamotá na zem mladý čert Kudrnáč.
„Zkoušeli jsme dvakrát týdně od října a myslím, že se nám pohádka vydařila,“ prozradila režisérka, která je se svými herci spokojená. U Tyjátru to byla již její čtvrtá režie. „Předtím jsem dělala jednu mírně erotickou komedii, tak je to taková změna,“ dodala Hlaváčová.
Diváci na jevišti viděli 15 herců a hereček v různých rolích.  Většina z nich byli  čerti.
Kulisy namaloval Ludvík Kovář, kostýmy ušila Milena Straková, o  scénu a techniku se postarali Jaroslav Staněk a Lukáš Hořínek. A vizážistkou byla Bohumila Švehlová.
„Já v pohádce hraji starou babici Hromnici , která se chce vdávat a nabízejí mi mladého čerta, zatímco já chci starého a ošoupaného. Čertice se hraje docela dobře. Člověk se vyblbne a vrátí alespoň na chvíli do dětských let. Je to zábava,“ prozradila herečka souboru Libuše Mužíková. Po roli milenecké v předešlém představení Tyjátru Horažďovice si tentokrát Stanislav Jůdam zahrál roli krále.
„Pan král je v naší pohádce role záporná a záporňáci se hrají vždycky dobře. Já si role nevybírám. Jsem rád za každou a ke každé roli přistupuji po svém. Jsem rád, když můžeme potěšit malé i velké diváky a hlavně  když se u toho bavíme sami,“ sdělil Jůda.
Pohádku už v Horažďovicích diváci viděli dvakrát a potěšila   i veřejnost v Myslívě.

Ludvík Pouza

Loutkáři z Tyjátru Horažďovice budou mít novou scénu a muzeum marionet

Horažďovice – Unikátní kolekce loutek, které vlastní Městské muzeum Horažďovice a které využívá tamní loutkářský soubor, se stane součástí nové muzejní expozice.  „Město Horažďovice se pokusí získat grant na nový vstup do budovy muzea a vznik nové expozice, jejíž součástí bude nová loutková scéna se stálou výstavou prácheňských marionet,“ informuje místostarosta města Horažďovice Jan Buriánek.
Nový vstup do muzea s novou expozicí a loutkovým divadlem vznikne z prostor bývalého zámeckého baru. Tam vznikne i zázemí pro návštěvníky v podobě sociálního zařízení a  další výstavní prostory.  S nápadem využití bývalého zámeckého baru a celým projektem přišli zaměstnanci muzea po konzultacích s vedením města, loutkáři a dalšími zúčastněnými subjekty.
„Máme v Horažďovicích marionety, které nemá veřejnost možnost vidět, jen s výjimkou veřejných loutkových představení v  kině Otava. Proto v muzeu vznikne prosklený  prostor  a vitríny, kde návštěvníci uvidí všechny naše marionety a hlavně uvidí do loutkářské kuchyně. Součástí nových prostor bude i loutkové divadlo s kapacitou zhruba sto míst,“ vysvětluje ředitel Městského muzea v Horažďovicích Jan Šašek.
Projekt muzea již prošel radou i zastupitelstvem města. Jsou připraveny veškeré podklady, projekt a žádosti o dotaci. Město bude žádat o prostředky z Regionálního operačního programu. Zda s projektem uspěli, se dozvědí na jaře příštího roku.
„Na plánovanou proměnu bývalého baru potřebujeme téměř 11 300 000 korun. Dotace by měla být 85 %. Pokud bychom ale s žádostí neuspěli, budeme se snažit hledat finance jinde. Projekt totiž chceme realizovat za každou cenu,“ uvádí Buriánek.
Nové stálé divadlo vítají i horažďovičtí  loutkáři, kteří marionety využívají ke hraní.
„Loutkový soubor byl obnoven před pětadvaceti lety. Od té doby jsme v provizoriu v kině Otava, kde musíme pravidelně svoji scénu stavět a bourat po každé zkoušce i představení. Je tedy dobrý nápad zřídit v nevyužitých prostorách pod muzeem stálou loutkovou scénu. Líbí se nám i myšlenka, že veřejnost bude moci obdivovat všechny marionety, které muzeum ve svých sbírkách má. Určitě to přispěje k větší propagaci divadla, i když si na návštěvnost loutkových představení nemůžeme stěžovat,“ říká člen loutkového souboru Tyjátr Horažďovice Josef Chalupný.
Na úpravách nových prostor muzea by se mohlo začít pracovat už v příštím roce. Vše ale bude záviset na finančních prostředcích.

Ludvík Pouza

Divadlo Alfa Plzeň - Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni

Každá voda nakonec teče shora dolů a tak i Stázina se nakonec dostane Kubovi za ženu aneb jičínští ševci kontra císařpán!

režie: Tomáš Dvořák

premiéra v pondělí 16. prosince v 9:00

slavnostní večerní premiéra v pátek 20. prosince v 18:00

Divadlo ALFA, Rokycanská 7, Plzeň

Druhá premiéra sezóny 2013/14 v Divadle ALFA

Knížku Václava Čtvrtka Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni, která je známá také ze série televizních večerníčků O Kubovi a Stázině, pro Divadlo Alfa přepsal jeho dramaturg Pavel Vašíček. Spolu s loupežníkem Rumcajsem či formanem Šejtročkem patří pohádka o ševcích k těm příběhům spisovatele Václava Čtvrtka, které se odehrávají v městě Jičíně. Ačkoliv se Václav Čtvrtek narodil v Praze, své nejútlejší dětství strávil s maminkou a bratrem (po odchodu otce na frontu do Albánie) právě zde – u dědečka V. Feyfara, vypravěče sugestivních příběhů (mimo jiné o loupežnících)… A poté, co se otec (povoláním účetní) z války vrátil, také on svým dětem vyprávěl pohádky a příběhy, mezi nimi i půlroční „seriál“ O ševci Kramflekovi.

„Knížka Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni (1979), kterou Vám nabídneme v jevištním přepisu, je jednou z pozdějších položek ‚jičínského‘ cyklu. Setkáte se zde s dvojicí hastrmánků Česílkem a Čepečkem, kteří pomáhají dvěma mladým lidem, ševci Kubovi a jeho milé Stázině překonat úklady, jež jim strojí knížecí správce Kolomajzna, který by se sám rád se Stázinou oženil, zlotřilý vodník Kebule, který je Kolomajznovi nápomocen, ba i sám císařpán, který násilím drží Kubu ve Vídni,“ říká k chystané inscenaci autor scénáře Pavel Vašíček a dodává. „Jak to s nimi dopadne, můžete se přesvědčit u nás v divadle, kde vás Čtvrtkovým příběhem (hraným převážně  maňásky, ale i dalšími druhy loutek) slovem i písní provede skupina muzikantů, tak trochu hašlerovského ražení:“

Autorem výpravy je Ivan Nesveda, hudbu složil Pepino von Dráček j.h.

Hrají: Petr Borovský, Blanka Josephová-Luňáková, Radka Mašková, Martina Hartmannová, Lenka Válková-Lupínková, Marie Mrázková, Bohuslav Holý, Martin Bartůšek, Milan Hajn, Pepíno von Dráček j.h., nebo Robert Kroupar a Vlastimil Vorda.

Divadelní představení jako vánoční dárek

I letos můžete své blízké potěšit vstupenkou na zajímavá představení hostujících divadel, která zavítají do Alfy začátkem příštího roku. S dětmi můžete o vánočních svátcích přijít 26. 12. od 15:00 na představení Ptej se proč? aneb Svět podle Křečka.

3.2. od 19 hod. MILOŠ UBU ANEB ... MÁLEM KRÁLEM/HOST: Divadlo pod Palmovkou

17.2. od 19 hod. Simply Clever/HOST: Športniki

24.2. od 19 hod. Federer-Nadal/HOST: A studio Rubín

10.3. od 19 hod. Biblické příběhy/HOST: Naivní divadlo Liberec

Premiéry sezóny 2013/14

Na sezónu 2013/14 připravilo Divadlo ALFA celkem čtyři premiéry. První z nich byl v říjnu Otesánek, jehož příběh umístil autor Vítek Peřina do současnosti a navíc do města Plzně a okolí. Pohádka Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni je druhou premiérou sezóny.

Dvojice mladých autorů Tomáš Jarkovský – Jakub Vašíček, která s Alfou spolupracuje už delší čas a má na svém kontě i velmi úspěšnou inscenaci Hamleteen, chystá na konec března další dramatizaci s osobitým pohledem na dospívání. Tentokrát to budou Ostře sledované vlaky Bohumila Hrabala.

V květnu se do Alfy vrátí Radovan Lipus, který je podepsán pod inscenací Amberville, aby tu jako host tentokrát režíroval horůrek z pera Mariána Pally, půvabnou hříčku pro malé děti O zlém Drndovi.

Vstupenky

je možné zakoupit ve všech prodejních místech systému Plzeňská vstupenka nebo přímo v Divadle ALFA, v obchodním oddělení (vchod ze Spolkové ul., vedle hlavního vchodu).

Otevírací doba: PO - PÁ 8.00 - 15:30 hod.

Vstupenky jsou k dostání také v pokladně Divadla ALFA, která je otevřená vždy 1 hodinu před představením.

Vstupenka do Divadla ALFA platí jako jízdenka MHD v Plzni vždy jednu hodinu před a jednu hodinu po představení!

Klatovský deník: Čtvrtek, 28. listopadu 2013

Ochotníci zatáhli dění v Janovicích i na divadelní jeviště

Janovice nad Úhlavou – Už i andělé v nebi si všimli toho, že pozemšťané začali více než obvykle užívat výraz „tak určitě", a hlavně, už mají dost stejných šatiček, bílých vlásků a nudného stereotypu. I oni si chtějí vyzkoušet, jak se žije na zemi, líčit se, barvit si vlasy, nosit kalhoty… A o tom všem je nová hra ochotnického spolku Janovice nad Úhlavou, který uvedl v pátek a sobotu Janovické nebe od Aleny Linhartové. „Hru Janovické nebe zkoušíme od září letošního roku a v představení si zahraje dvacet herců od dětí ze školy až po seniory. Jsme dobrá parta a zažíváme u zkoušek i představení spousty legrace. A protože všichni máme spousty starostí, rozhodli jsme se, že budeme hrát samé komedie pro potěšení a odreagování nás herců i našich diváků," vysvětlila principálka, autorka a režisérka v jedné osobě. Janovičtí ochotníci tentokrát nepoužili historické kulisy a kostýmy z fundusu divadla, ale scénu si vyrobili novou, po svém. „Nejnáročnější při této hře bylo získat tolik bílých paruk pro anděly, kterých je na scéně hned šestnáct," dodala Linhartová. Herci před premiérou nebyli téměř vůbec nervózní. Většina z nich jsou již ostřílení umělci. „V tomto představení jsem si zahrál roli Pána Boha. Jsem u divadla 9 let a odehrál jsem 19 představení, a tudíž i 19 rolí. Tak důležitou roli – Boha – jsem ale ještě nehrál. Přistupoval jsem k ní tedy zodpovědněji než jindy. Musím mít přeci v nebi pořádek a na všechno dohlédnout," smál se Stanislav Urban, který říká, že divadlo mu prodlužuje život. Pro Milana Růžičku je role Milenela teprve druhou. „Poprvé jsem hrál zubaře a teď anděla. Je to příjemnější. Máme slušivé noční košilky, nic vás neškrtí, pěkně to větrá, určitě se mi role anděla hraje dobře a užívám si to," nechal se slyšet mladý herec. A jaká je na herce paní režisérka? „Je výborná. Všichni si to hraní užíváme, je tady výborná legrace, ale čím více se premiéra blíží, tím více musíme naše hraní brát vážně. Nervózní sice trochu jsem, ale jakmile se roztáhne opona, všechno to ze mě spadne," prozradila další z hereček Petra Martínková. Aby celé představení dopadlo dobře, měli herci v zákulisí i nápovědu, a to Věru Martínkovou a Miroslavu Hodkovou. „Já pamatuji ještě nápovědní boudu na jevišti. Bylo to takové stísněné, musela jsem si upravit židli, abych to zvládla. Šíleně tam foukalo," vzpomínala nápověda Věra Martínková, která dnes sedí schovaná v koutku jeviště a bedlivě sleduje text. „Texty umí, jen si občas něco přidávají, a to se mi na divadle líbí. Každé představení je úplně jiné," pochválila Martinková. Janovičtí ochotníci se každoročně snaží zvládnout dvě premiéry. Jednu jarní a druhou adventní. Každou hru hrají jen třikrát v Janovicích a dost. Nikam nevyjíždějí. Kdo je chce vidět v akci, musí za nimi do Janovic. Soubor byl po menší odmlce obnoven v roce 2004. „Dané představení připravujeme sobecky zpravidla nejvíce kvůli pobavení svému, teprve potom pro pobavení diváků, kteří na naše představení chodí, ale z ohlasů vidíme, že se bavíme všichni a o to nám jde," vyznala se principálka. V Janovicích tedy o uplynulém víkendu viděli premiér, reprízu a derniéru. Další hra bude zase až na jaře.

 Ludvík Pouza


 

Příchovické prkno 2013

Pošumavská Divadelní Asociace a Buřina Příchovice udělila 23. 11. 2013 prestižní divadelní ceny Příchovické prkno 2013 na II. společenském večeru v Příchovicích.

Ocenění převzali:

Hlavní herecký výkon muži domácího souboru : Václav Král - Ochotnický spolek Buřina Příchovice

Hlavní herecký výkon ženy domácího souboru: Ivana Kastenrová – Buřina Příchovice

Vedlejší herecký výkon muži domácího souboru: Aleš Biskup – Buřina Příchovice

Vedlejší herecký výkon ženy domácího souboru: Barbora Fikrlová – Buřina Příchovice

Trémistou roku domácího souboru: Lenka Kindlová - Buřina Příchovice

Smolař /Štěstěna/ roku domácího souboru: Michaela Baštářová, Buřina Příchovice

Zpěvák roku domácího souboru: Anna Fikrlová – Buřina Příchovice

Technik roku: Josef Andrlík – Buřina Příchovice

Herecké výkony cizích souborů muži: Vladimír Kábrt – OCHS Rynek Újezd

Herecké výkony cizích souborů ženy: Eva Džumagul Krausová- Rynek Újezd

Představení roku: Hrátky s čertem – DS Plánice

Scénář roku: Tomáš Javorský – Vášnivý polibek z Klatov - Za Oponou Klatovy

Režie roku: Markéta Pouzová – Buřina Příchovice

Objev roku - DS Buřina Příchovice - David Nohava

Síň slávy - Ludvík Pouza, Buřina Příchovice

Mimořádné ocenění za celoživotní práci s dětmi : manželům Marii a Miloslavovi Hořkých z Nezdic

Kopa divadelních historek podruhé

     Více než dvě desítky horažďovických seniorů si přišlo ve středu 20.  listopadu do Oblastní charity Horažďovice poslechnout druhou kopu divadelních historek, tentokrát z úst Ivanky Petrusové, jejíž jméno je neodmyslitelně spojeno s horažďovickým ochotnickým spolkem.

     Stejně jako v měsíci září, kdy naším hostem byla paní Božena Saláková, i tentokrát jsme zavzpomínali na výborné horažďovické herce a herečky. Jako velké zpestření se tentokrát promítaly ukázky z divadelních her, které se v našem městě odehrály v době dávno minulé. Měli jsme tedy možnost vidět horažďovické ochotníky například ve hře Dalskabáty, hříšná ves z roku 1965, nebo Tvrdohlavá žena z roku 1963. Z černobílého němého filmu poznali mnozí z přítomných řadu tehdejších herců jako např. Františka Říhu, Václava Straku, Helenu Vorudovou, Boženu Vlkovou a mnoho dalších.

     Paní Petrusová nezapomněla ani na horažďovické loutkové divadlo, jehož byla zakládající členkou, a které našim dětem přináší radost do dnešních dnů. Je to bezpochyby důkaz toho, že nejen klasické divadlo, ale i to loutkové v Horažďovicích stále žije.

     Akce byla pořádána ve spolupráci s Oblastní charitou v rámci projektu SENIORŮM DOKOŘÁN za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

                                                                         Za Městskou knihovnu Horažďovice Petra Tomešová

Divadlo se hrálo i v Českých Hamrech

České Hamry – Jen těžko by někdo dnes uvěřil tomu, že se v obci České Hamry u Strážova se sedmi stálými obyvateli a devíti obyvatelnými staveními hrávalo v minulosti slavné ochotnické divadlo. Mnoho záznamů a vzpomínek pamětníků se sice nedochovalo, přesto se nyní vrátíme v čase zpět do čtyřicátých let dvacátého století a vzpomeneme na ty, kteří se ve svém volnu věnovali divadlu k obveselení svému i sousedů.

Od podzimu roku 1939 zaktivizoval svoji činnost v Českých Hamrech odbor Národní Matice Pošumavské pod vedením Jaroslava Wiendla, tehdy studujícího Obchodní akademii v Klatovech. Činnost odboru se soustřeďovala mimo jiné na pořádání přednášek z české historie a zejména na pořádání ochotnických divadelních představení. V ochotnickém souboru z Českých Hamrů u Strážova tehdy účinkovali například František Fritz, Jaroslav a Anna Wiendlovi, z Opálky Božena Hejlíčková, Marie Faměrová, Václav Pavlovič, Filomena Preislerová, Stanislav Soušek, Zdeňka Uldrychová, z Rovné Emanuel Soušek a Josef Kroupar, z Lehoma Jan Toman, ze Záhořic František Presl, ze Strážova Božena Bouberlová, J. Haťka, Emanuel Sekera. Režisérem souboru byl Jaroslav Wiendl. Jako hosté zde také účinkovali Božena a Jan Wiendlovi z Dolců u Přeštic. V technických pracech souboru vydatně pomáhali Stanislav Toman a Jan Presl, oba z Českých Hamrů. Divadelní představení se tehdy konala v hostinci Antonína Jiříka v Opálce. Zde ochotníci sehráli například hry Od mlýna k mlýnu nebo Tylovu hru Paní Marjánka matka pluku. V hostinci U Henrichů Marie Kalivodové ve Strážově uvedli ochotníci třeba hru Tam, kde je domov náš.

Soubor Schody má i vlastní kapelu

Sušice –Nedávno měl v Sušici svoji premiéru divadelní spolek SušDivOch, který uvedl hru Maloměstské klepny. To ale rozhodně není jediný soubor působící v Sušici. V sušické sokolovně vznikl už před čtyřmi lety - v roce 2009 divadelní soubor Schody, pod vedením zkušené divadelní herečky Zuzany Navrátilové, kterou mohli do té doby diváci vídat v hartmanickém divadelním spolku Tyl, kde působila. „Řada lidí ze Sušice se na mě obracela s tím, abych se pokusila založit znovu divadlo v Sušici. Moc se mi nechtělo, protože jsem nikdy neměla ambice dělat principálku a režisérku a hlavně, k hartmanickému divadlu mě táhnou vzpomínky a přátelství. Nakonec jsem ale nabídku přijala a pustila se do příprav vedoucích k obnově amatérského divadla v Sušici,“ vzpomíná na začátky Navrátilová. Dala se výzva do Sušických novin, režisérka oslovila přátele a známé a v červnu 2010 se sešli zájemci o divadlo na první schůzce. „Byla jsem tehdy překvapena, kolik lidí v Sušici projevilo zájem o divadlo. Měli jsme totiž hned na začátku třicet členů. Nešlo ale jen o herce, ale i o technický personál. Byly to kulisáci, osvětlovači, zvukaři, nápověda a další a další, bez kterých se divadlo nedá dělat. Pro každého se nějaká práce našla,“ vypráví.  Nový spolek nese název Sušické divadlo Schody a působí pod Městským kulturním střediskem v Sušici. „Musíme všem na sušické radnici i na městském kulturním středisku poděkovat za pomoc, jejich vstřícnost a obětavost. Moc si toho vážíme a o to více se snažíme, abychom naše divadlo dělali co nejlépe, abychom mohli Sušici dobře propagovat. Snad k tomu přispěje i to, že máme vlastní živý orchestr a že veškeré pěvecké party si naši herci vždy sami odzpívají bez playbacku,“ pokračuje režisérka.

Členská základna Schodů je hodně mladá. „Pátráme také po pamětnících, kteří by nám mohli zapůjčit fotografie, plakáty a pozvánky z historie ochotnického divadla v Sušici. Pátráme také po starých divadelních kulisách. Ochotnické divadlo v Sušici má bohatou tradici, která sahá již do roku 1800, kdy se divadlo hrávalo při Spolku lidumilném. Ten hrával svá představení především ve prospěch založení chudinského ústavu. Představení to byla ale tenkrát německá. První české divadlo se ve městě odehrálo v roce 1831. V roce 1845 dokonce v Sušici pobýval Josef Kajetán Tyl, a proto ochotníci sehráli jeho novou hru Paní Marjánka matka pluku,“ doplnila Navrátilová.

Prvním představením byl v roce 2010 Limonádový Joe, následovala pohádky S čerty nejsou žerty,  komedie Trhák a v letošním roce soubor uvedl komedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku.

Ludvík Pouza

V Klatovech uvidíte Hříšný tanec

Úterý 5. 10. 2013 v 19:30 hodin a ve středu 6. 10. 2013 v 19:30

hodin, zve Základní umělecká škola J. Kličky Klatovy ve spolupráci se Stálou divadelní scénou Klatovy na muzikál Hříšný tanec.

V pořadí čtvrtá hudebnětaneční show, navazující na úspěšné tituly Mamma Mia!, Pomáda a Ať žijí duchové, vychází z velmi dobře známé filmové předlohy a opět, stejně jako v předchozích letech, využívá hudebních, tanečních a dramatických dovedností žáků, absolventů, učitelů a přátel ZUŠ. Diváci budou mít jedinečnou možnost shlédnout vystoupení plné tance a živé hudby, to vše na pozadí nestárnoucího příběhu. Účinkují: taneční skupina Modern, Pošumavský Big Band, pěvecký sbor Fialky, The Shower, žáci a učitelé ZUŠ. Scénář, režie, choreografie: Markéta Lukášová Hudební nastudování: Jaroslav Pleticha.

Černíkovští hrají Lucernu

Černíkov – Nadšenci ochotnického divadla v Černíkově se rozhodli opět  zpestřit pouťové dny divadlem. Tentokrát se rozhodli pro notoricky známou hru Lucerna Aloise Jiráska v úpravě Josefa Dvořáka a Pavla Fialy pod názvem Lucerna  aneb Boj o lípu.
„S nápadem právě na toto představení    přišel jeden z našich ochotníků po zhlédnutí této hry. A protože náš soubor ČERNOCH doplnil v poslední době své řady o nové tváře, mohli jsme se pustit do studování tohoto představení,“ informuje  jeden z organizátorů divadla Jan Pernikl.
Lucernu černíkovští ochotníci chystali půl roku. „Postupně se pracovalo na scéně, kulisách  a dolaďoval se celý hraný děj. Pak přišla premiéra, která se konala o pouti. Všechny diváky, kteří zaplnili černíkovský kulturák, určitě pobavila. Svědčí o tom kladné reakce a salvy smíchu, které celé naše představení doprovázely. Proto se už moc těšíme  na další vystoupení. To nejbližší je domluvené na  9. listopadu v Hluboké u Kdyně,“ pokračuje  Pernikl.
Černoch vznikl před sedmi lety,  a nepřímo tak navázal na tamní ochotnickou tradici. Ochotníci v Černíkově působili do padesátých let minulého století. Současný soubor tvoří převážně mladí lidé, kteří se na činnost svých předchůdců už  nepamatují.
Myšlenka znovu obnovit ochotnický soubor zrála v hlavách Jiřího Poóra a Jana Pernikla deset let.
„Naše chtíče hrát divadlo vyvrcholily po hostování několika přespolních ochotníků. Předtím jsme o divadle stále jen básnili, ale skutek utek.  Před několika  lety jsme si řekli, že naše sny musíme konečně uskutečnit, protože když to dokážou jiní, tak my taky. Začalo se mluvit o první hře a shánět, kdo by do toho s námi šel. Snad to byla souhra náhod nebo osud, ale dali jsme dohromady partu lidí, kteří měli chuť i talent,“ říká Jan Pernikl.  První hrou, jíž se Černíkovští představili veřejnosti, byl Dlouhý, Široký a Krátkozraký Járy Cimrmana a byla to tehdy čistě pánská jízda. Pak přišly hry Dívčí válka, Pravda o zkáze Titaniku a mnohé další.  Jako většina ochotníků i Černíkovští vsadili na komedie. „Vážné hry by asi lidi moc netáhly. Komedie má tu výhodu, že když něco zapomeneme, není to pro diváky tragédie, ale teprve pořádná legrace, a o tom to celé je,“ pokračuje jeden ze zakladatelů souboru. 

Ludvík Pouza

Premiéra se v Sušici vydařila

Sušice – Město Sušice se může pochlubit bohatým kulturním žovotem. Vedle loutkového souboru TJ tam působí i dva ochotnické spolky – divadelní spolek Schody, a od března letošního roku i soubor SušDivOch. Ten měl v těchto dnech svoji premiéru. V sušickém kině Sirkus, kde má své zázemí, odehrál zpěvohru od Karla Sabiny Maloměstské klepny v režii Věry Holé -Tůmové.
„Pár lidí, kteří skončili v divadelním spolku Schody, se rozhodlo, že by se chtělo i nadále věnovat divadelnímu umění, a tak jsme si založili vlastní soubor. Začali jsme úplně od nuly, a to se vším. Na svoji činnost, na kulisy a kostýmy jsme si museli sehnat finanční prostředky od sponzorů a přátel,“ uvedla principálka souboru Kristína Popelová. Soubor má v současné době kolem 25 členů, včetně herců a  technického personálu.
Jako první hru si nový soubor vybral zpěvohru Maloměstské klepny. „Byla to složitá práce, pracovalo se s lidmi, o kterých jsme nevěděli, zda mají nějaké zkušenosti a co jsou schopni nám na jevišti předvést. Naštěstí jsem měla ve výběru herců a obsazení rolí  šťastnou ruku. Jsem moc ráda, že se lidem naše divadlo líbilo. Byla jsem překvapena návštěvností i milým přijetím, jakého se nám od sušického publika dostalo,“ nechala se slyšet režisérka. Sušičtí mají už za sebou premiéru a první reprízu. Hru v Sušici uvedou  ještě dvakrát  10.  listopadu ve 14 a v 17 hodin a poté vyjedou i na první zájezd, do Žihobců.
V souboru si jednu z rolí zahrála i Anna Chocová. „Do souboru jsem přišla ze Schodů. Tady se mi líbí více. Je to takové rodinné a hlavně je tu úžasný kolektiv.  Paní režisérka na nás sice byla přísná, ale my víme, že to myslí době. Hrálo se mi tady moc dobře,“ přiznala mladá herečka. Hostem v představení je i divadelní legenda, dlouholetý hartmanický principál Václav Diviš. „Držím SušDivOchu palce.  Mají zápal pro divadlo a to je moc dobře,“ dodal Diviš, který si ve hře zahrál roli doktora Macíčka. Kulisy k představení navrhla architektka Irena Jandová a kostýmy jsou pak dílem Heleny Kindelmannové.

Ludvík Pouza

V Příchovicích uvidí Troubu na večeři

Příchovice -  Kulturní dům v Příchovicích obsadí o volební sobotě 26. října od 18 hodin divadelní ochotníci z Klatov. Divadelní spolek Za Oponou působící při Stálé divadelní scéně Klatovy tentokrát vsadil na osvědčenou komedii Trouba na večeři, která již prošla mnoha světovými scénami a nyní bude uvedena na jihu Plzeňska. „Těšit se můžete na herecké obsazení Jindřich Gregora, Jiří Matějka, Alena Pitnerová, Adéla Fleisigová, Miloš Matas, Nikola Nováková a Tomáš Javorský, což slibuje spousty legrace,“ slibuje za organizátory Markéta Pouzová. Komedie Trouba na večeři je úspěšná hra světoznámého autora a ochotníci s ní sklízejí velké úspěchy na domácí scéně v Klatovech i při zájezdových představeních. V Příchovicích si soubor zahrál již loni komedii Nerušit, prosím, která u diváků sklízela úspěch.

DS Osada u Kaznějova je už plnoletá

Divadelní spolek Osada u Kaznějova (Plzeň-sever) si letos připomíná 18. let svého založení. A takový věk si žádá náležité oslavy, která se samozřejmě neobejde bez Vás - našich přátel, fanoušků a příznivců.

Ochotníci z Hartmanic hrají novou komedii

Hartmanice Ochotnický spolek Tyl z Hartmanic aktuálně uvádí v režii Josefa Láda novou komedii Monsieur Amédée, kterou napsal současný autor Alain Reynaud-Fourton. „ Je to opravdu bláznivý příběh o profesorovi mateřského jazyka na penzi, který cestou z kavárny zastavuje na červenou. Do jeho auta naskočí prostitutka Katia, kterou odváží do svého domu na předměstí, čímž se zcela mění jeho život,“ popisuje děj hry režisér Josef Lád. Premiéra se konalaí v kulturním domě Hartmanice v pátek 27. září. Ochotníky ale čeká několik repríz po celém Klatovsku: 9.11 v Hlavňovicích, 15.11 na Železné Rudě, 18.11 v Sušici a 23.11 ve Kbele.

(pou)

Divadlem žije i město Dobřany

Dobřany - V Dobřanech působí už čtyři roky Dobřanský ochotnický spolek (DOS) Rozmarýn, jehož vedoucím je  Martin Sobotka.
Založen byl v roce 2009, kdy volně navázal na tradici ochotnického divadelničení v Dobřanech, kterou reprezentoval soubor V. Vančury. Tento soubor dosáhl řadu úspěchů, měl dokonce své vlastní dětské studio. V 60. letech ale vlivem nepřízně politických elit zanikl. Pojítkem nového souboru s místní divadelní tradicí se stal také režisér první inscenace nového souboru Antonín Hofmann (v roce premiéry oslavil již 85. narozeniny).  DOS Rozmarýn svůj název odvodil od Vančurova Rozmarného léta. První hrou souboru po svém založení byla anglická komedie Rozmarný duch.

Soubor se zaměřuje na komedie, které jsou místnímu diváku neznámé a jsou schopné zaujmout i ty, kteří obvykle divadlo nevyhledávají. Výhodou je, že má za domovskou scénu zbrusu nové víceúčelové zařízení Káčko, které je mimo jiné prvním plnohodnotným digitálním 3D kinem v ČR.

Již zmíněné přvní představení: Noel Coward: Rozmarný duch, měl premiéru 9. 4. 2010.  Režisérem představení byl  Antonín Hofmann. Soubor odehrál v Dobřanech čtyři představení, která shlédlo přes 500 diváků. Dále hostoval v Plzni, Klatovech, Vstiši a v Lužanech. V roce 2011 se soubor zúčastnil oblastní přehlídky v Horažďovicích, kde  Martin Sobotka získal čestné uznání za herecký výkon v roli Charlese Condomina.
Dobřanská derniéra byla beneficí pro zvláštní třídy dobřanské školy v Psychiatrické léčebně v Dobřanech. (Necelých 8000 Kč představovalo významnou pomoc rozpočtu na investice do tohoto specifického školního zařízení.)

Premiéra druhé inscenace souboru - Georges Feydeau: Dámský krejčí se konala 22. 3. 2012. Pro tuto inscenaci namalovali kulisy výtvarníci – vězni z kynšperkské věznice.

/pou+so/

Klatovští ochotníci uvedli v divadle Vášnivý polibek z Klatov

Klatovy – Když v Klatovech vznikla v roce 1920 první divadelní, biografická, koncertní a přednášková budova, byla otevřena představením opery Hubička od Bedřicha Smetany na libreto Elišky Krásnohorské (podle povídky Karoliny Světlé) v provedení Plzeňského městského divadla. V roce 1963 byla v Klatovech otevřena stálá divadelní scéna, a to je událost, kterou letos v září divadlo a klatovská veřejnost oslaví. A k oslavám se přidal i klatovský divadelní soubor Za Oponou, který se rozhodl, že k 50. výročí otevření stálé divadelní scény nastuduje hru Vášnivý polibek z Klatov, která bude právě na motivy opery Hubička. „Příběh hry, který jsme si vybrali, vychází volně z povídky Karoliny Světlé, respektive z libreta Elišky Krásnohorské. Veškeré dění však bylo přeneseno do Klatov v šesti časových bodech – v šesti částech, které postihují zásadní etapy historie města v celostátním kontextu," uvedl principál ochotnického souboru Za Oponou Klatovy a iniciátor projektu Tomáš Javorský, který je zároveň autorem scénáře Vášnivého polibku z Klatov. Děj chystaného představení byl hojně protkán tanečními čísly v podání klatovské taneční skupiny Modern a hudbou složenou na motivy opery Hubička tak, aby zapadala do jednotlivých období, do jednotlivých scén děje. Projekt Vášnivý polibek z Klatov byl ojedinělý tím, že klatovský divadelní soubor Za Oponou navázal spolupráci s profesionály. „Režie se ujal známý pražský herec Petr Batěk, který v současné době hraje v Divadle Na Fidlovačce. Herecké řady posílil Jindřich Skopec, herec chebského divadla, kterého klatovští diváci měli možnost vidět v několika inscenacích přímo v klatovském divadle. Scénu navrhl pražský výtvarník Stanislav Trigo Tříletý a hudbu k inscenaci složil Michal Vejskal, pianista Divadla na Vinohradech. Choreografie se ujala Markéta Lukášová z Klatov a kostýmy byly dílem Jaroslavy Denkové," dodal Javorský. Vedle tanečníků diváci na jevišti viděli při slavnostní premiéře 26. září 2013  například Alenu Pitnerovou, Vladimíra Kábrta, Evu Krausovou, Jindřicha Gregoru, Jiřího Matějku, Miloše Matase, Mirku Končalovou, Elišku Luňáčkovou a další.

Autor: Ludvík Pouza

V Prodance měli Těchoničtí kolotoč i pravou střelnici

Těchonice Už jste někdy viděli, aby na jevišti divadla stálo ruské kolo, střelnice a nebo řetízkový kolotoč? A že se tam přímo během představení točila cukrová vata? A věřili byste, že tohle všechno uvidíte během představení Prodané nevěsty? V  Těchonicích nedaleko Plánice to možné je. Hned po dva zářijové víkendy, 6. a 7. září a 20. a 21. září tam Divadelní spolek Zmrzlík Těchonice reprizoval  své letošní výpravné, netradičně pojaté představení podle opery Bedřicha Smetany s názvem Prodanka.

„Byla to v pořadí už jedenáctá premiéra, kterou jsme od roku 2002, kdy jsme s divadlem v Těchonicích začali, připravili. Tentokrát se do představení zapojila více než padesátka nadšených účinkujících a hlavně, vystupoval s námi i orchestr z žáků a pedagogů ZUŠ Klatovy pod vedením dirigenta Jana Kaňky a pěvecký sbor Svatobor ze Sušice,“ říká režisér představení Petr Oukropec.

Proč právě Prodanou nevěstu? „Chtěli jsme prostě známou operu zpřístupnit i současnému divákovi. Zachovala se ústřední dvojice Jeníka a Mařenky i děj celého příběhu. Divák nebude ochuzen ani o slavné árie z tohoto díla. My zde ale nebudeme mít velký symfonický orchestr,“ popisuje představení, které mělo letos v květnu, ale i během repríz mezi diváky ohromný úspěch, Oukropec.

S klatovským souborem se mi pracovalo na Hubičce moc dobře

Klatovy - Rozhovor s hercem a režisérem Petrem Baťkem o projektu Vášnivý polibek z Klatov, který ve Stálé divadelní scéně Klatovy letos 26. září uvedl ochotnický spolek Za Oponou Klatovy

Jak jste se dostal k divadlu? Byl jste také někdy členem ochotnického souboru?

Jako ochotník jsem začínal. První mé krůčky u divadla střežila paní Slávka Trčková a soubor se jmenoval Dialog. Do profesionálního divadla jsem vstoupil jako elév, a to do Městského divadla v Mostě.

Když principál klatovského souboru Za Oponou Tomáš Javorský zvažoval, kdo z profesionálních umělců by s ochotnickým souborem mohl spolupracovat na inscenaci Vášnivý polibek z Klatov, měl jednu podmínku umělec musí pocházet z Plzeňského kraje. Jaký vztah máte vy k Plzeňskému kraji, popřípadě k městu Klatovy?

V Plzni jsem se narodil a vedle Klatov, v obci Točník, máme příbuzné. Narodil se tam můj dědeček. Takže naštěstí podmínku splňuji.

Inscenaci Vášnivý polibek z Klatov jste režíroval. Už jste měl s režií divadelní hry zkušenosti předtím, nebo  to byla vaše premiéra?

Premiéra to rozhodně není. Zabývám se totiž režií alternativních projektů, také mám k režii naštěstí poměrně dost příležitostí. A nejen to, pro jistotu si rovnou píšu také scénáře.

Jak se vám s ochotnickým souborem z Klatov spolupracovalo? Je to rozdíl oproti práci s profesionálními herci?

Rozdíl to samozřejmě je. Už v tom, že v profesionálním divadle se zkouší denně a je to hercova hlavní pracovní náplň. Na druhou stranu, ochotníci nejsou zkaženi žádnou konvencí a méně času většinou kompenzují zápalem a chutí do práce. S klatovským souborem se mi pracovalo velmi dobře.

Hrajete v divadle i ve filmu. V jakých inscenacích a filmech vás mohou diváci v této sezoně vidět? Hrajete raději ve filmu, nebo v divadle?

Příští rok půjdou do kin dva filmy, kde budu k vidění Zejtra napořád a Poslední z Aporveru. Kromě občasného účinkování v seriálech se teď plně věnuji zkoušení hry Až naprší a uschne v Divadle Na Fidlovačce a Česká televize bude v říjnu natáčet představení Cyrano!! Cyrano!! Cyrano!! v režii Vladimíra Morávka, kde také hostuji.

Hrajete také v několika kapelách, v jakých? Neplánujete odehrát taky nějaký koncert v Klatovech?

The End of Colours The Doors revival, to je skupina, kterou mám se svým bráchou Pavlem. Potom Pokoj č. 26, což je projekt připomínající legendu Petra Nováka. Obě by se do Klatov hodily. Pokud budeme pozváni, rádi si najdeme čas a přijedeme.

Text: Ludvík Pouza, Eliška Luňášková

Herci navázali v Těchonicích na tradici tím, že si plácli u slivovice

Těchonice - V Těchonicích u Plánice  se stejně jako v mnoha dalších obcích v jihozápadních Čechách hrálo ochotnické divadlo od nepaměti. Byla to přirozená součást místní kultury, které většina obyvatel rozuměla a fandila. Dohromady to dávali většinou učitelé, kteří měli přirozenou autoritu i literární přehled. Podobně tomu bylo i v Těchonicích, které bývaly docela velkou obcí s více než 300 obyvateli, školou, farou, dvěma hospodami a vinárnou. Existoval zde spolek J.K.Tyla a hrálo se klasicky v hospodském sále. V současném zákulisí mají těchoničtí ochotníci na zdi fotografii posledního souboru a na půdě bývalé hospody dokonce torza starých kulis. Divadlo v Těchonicích ale žije i v současnosti, a to díky Petru Oukropcovi, se kterým jsme si o Těchonicích a jejich divadle povídali.

Vy nejste rodákem z Těchonic, kde jste se tam vzal?

S manželkou jsme se tam před deseti lety přistěhovali do bývalé hospody na návsi. Bylo to pro nás osudové završení docela dlouhého a pečlivého hledání místa, kde chceme spolu žít a mít rodinu.

A tam jste přišel na nápad začít hrát divadlo?

 Náš dům jsme opravovali od začátku s vědomím, že původní hospodský sál musíme nechat jako prostor, kde bude možné občas něco malého uspořádat a pozvat sousedy. Cítili jsme jako přirozené, že původně veřejný prostor, kde se tancovalo, hrálo, vdávalo, loučilo i usmiřovalo, musí zůstat otevřený a přístupný. Každá rodina ze vsi i okolí má z minulosti k našemu místu nějaké vzpomínky. Nejdříve jsme dělali drobné akce, například promítání, výstavu nebo koncert a já se zároveň snažil s pokorou „náplavy“ poznat sousedy a okolí. S myšlenkou zkusit zahrát divadlo přišel soused Jára Soušek a jako první jsme oslovili jeho vrstevníky, silnou a skvělou partu z Těchonic a Žďáru. Na památné první zkoušce hry Ze života hmyzu v chaloupce u Ládi Šiply ve Žďáře jsme si při domácí slivovici plácli.

Jaký byl vývoj spolku dál?

Poprvé jsme hráli dvě představení v narvaném sále bývalé hospody, herci nastupovali na jeviště z naší kuchyně, takže náš tehdy jednoletý syn si dodnes myslí, že je normální večeřet u stolu s motýly nebo hovnivály. Představení se povedlo, byl to pro nás takový šok, že jsme se rozhodli pokračovat a přestavěli naší stodolu na stálou ochotnickou scénu. V začátku nás podpořila nadace Via a hlavně ochotníci svojí prací a šikovností. Nyní fungujeme jako občanské sdružení Zmrzlík, já jsem trochu despotický předseda a impresário, kterého však naštěstí koriguje rada starších, rada mladších i otec zakladatel Jára Soušek.

 Kde a jak často zkoušíte, kde berete kostýmy, kdo dělá scénu, kulisy?

Zkoušíme od ledna do konce dubna nejdříve v sále, a když se trochu oteplí, tak ve stodole. Musí nám na vše stačit celkem čtrnáct zkoušek. Kostýmy navrhují a šijí Mirela Tůmová, Martina Smejkalová a Anička Marešková. Scénu staví Pavel Strnad, Jára Soušek a já jim pomáháme držet kladivo, šroubovák nebo štafle.

Jste jeden z mála ochotnických souborů, které mají vlastní orchestr a kteří využívají v představení i živá zvířata…

 Hudba je nesmírně důležitá a k divadlu podle mne patří stejně jako herec, a to pokud možno v živém provedení. Mám to štěstí, že ve Žďáře má chalupu Kateřina Petříčková, která vedle své hlavní vědecké profese hraje skvěle na klavír a cítí to stejně jako já. Další zásadní posun přišel s Pepou Babkou z Roupova, který dal dohromady velký Big Band. Vážím si toho, jaké skvělé muzikanty k nám přivedl, a že se vracejí. Zvířata jsme potřebovali do představení Zkrocení zlé ženy, které jsme si přenesli do cirkusového prostředí. Mimořádně nadaná a pečlivě vybraná zvířata jsem krotil osvědčenou metodou: od každého živočišného druhu musíte mít pouze jeden exeplář a ten vás musí přijmout v raném věku jako adoptivního rodiče. Povedlo se a představení odehrála v překvapivé kondici lama, slepice, kachna, prasátko nebo třeba fretka. Nechyběl ani králík v klobouku. Lama nám nakonec zůstala napořád. Asi nelze opustit adoptované dítě, dokonce ani potom, když na vás s gustem každé ráno plivne.

Vaše představení jsou vyprodaná, těší vás to?

Těší nás to a je to pro nás ohromný závazek. Náš ochotnický spolek zároveň jako obranu proti vlastnímu vyhoření hraje vždy jen omezený počet repríz. Aby bylo divadlo zábavné pro diváky, musí nejprve bavit nás samotné. Jsme stále jen ochotníci a nevěnujeme se divadlu celý rok.

Co vám divadlo dává, proč to vlastně děláte?

Přemýšlím o tom stále a znova a hlavním mým motorem bude asi upřímná radost z toho, čeho všeho je ochotník nakonec schopen. Jak se dokáže divákům odevzdat a předat jim svoji radost a energii. Mám ten náš široký soubor upřímně rád, rád s nimi zažívám každou euforii a zároveň vím, že k ní vede občas i docela tvrdá práce a ohýbání se na zkoušce.

Autor: Ludvík Pouza